A e r o n o v i n y

Řidič tvrdej chleba má, zpívá se v jedné písničce. Český akrobat je na tom úplně stejně. Pokud se chce někdo věnovat tomuto ušlechtilému sportu v Česku, nemá to zrovna jednoduché a musí splnit tyto podmínky:
- uživit sám sebe
- uživit státního trenéra a několik dalších svazarmovců
- dojíždět tam, kde zrovna svazarmovec určil, že bude provozováno akrobatické letadlo
- kdykoliv přerušit tréning, protože letadlo leží třeba rok v koutě a nikdo neřeší jeho opravu
- zapomenout na jakoukoliv dotaci od kohokoliv
- být kamarádem se státním trenérem pokud se chce dostat na závody, pokud není kamarád, alespoň umět držet hubu a krok.

Když český akrobat vše výše uvedené splní a natrénuje několik málo ušmudlaných hodin, může se těšit, že bude vyslán na soutěž do zahraničí. Třeba evropskou nebo nedej Bože světovou!

Český akrobat přijel na závody. Tam s hrůzou zjistí, že:
- soupeři se kterými bude soutěžit jsou vesměs majiteli, nebo aspoň spolumajiteli soutěžních letadel. Majitel nebo spolumajitel, na právním vztahu k éru nezáleží, obojí má jednoho společného jmenovatele. Soupeř zaplatí za tréningovou hodinu 2x až 4x méně než Čech!
- soupeři létají za svoji národní akrobatickou asociaci, která je plně podporuje jak teoreticky tak finančně
- soupeři jsou přímo dotováni státem výdaji na cesty
- soupeři dostávají za zlaté medaile v šampionátech přímé odměny od státu. Jinými slovy, soupeři mají jasný stimul vyhrát soutěž!
- soupeři jsou podporováni akrobatickým fondem, který podporuje akrobaty nezávisle na akrobatické asociaci.

Jak je vidět ze shora uvedeného, podmínky mají Češi vskutku tvrdé a proto není divu, že mladší piloti vůbec nezasahují do bojů o první příčky na mezinárodních soutěžích a státní trenér situaci zachraňuje jak se dá reaktivací starších zkušených pilotů, jejichž zkušenosti zaplatil kdysi ještě komunista.

Otázka zní, kdy nastane obrat. Ihned, až se akrobati proberou, otevřou oči a pochopí, že touto cestou nikam nedojdou ani za sto let. To je teoretická stránka věci. Praktická je jek pak akce. A tou akcí je mít alespoň 3 až 5 soukromých letadel, z jejichž majitelů nebo spoluvlastníků vznikne reálná akrobatická asociace podobné té která existuje v tuto chvíli ve virtuálním světě http://czaa.cz/ Až bude asociace, pak je možno začít dohánět svět:
- dohodnout se se státem na přímých dotacích
- dohodnout se se státem na jasných cenách za medaile
- založit akrobatický fond nebo nadaci pro podporu akrobacie a sehnat či vybudovat v něm porfolio sponzorů.

To jo asi tak vše v kostce. To je to, co vybudoval svět za posledních dvacet let. A to je to, co svazarmovci vybudovat měli! Bohu žel, zuby nehty tomu bránili jen proto, aby neměli konkurenci!

A jak dlouho to vše bude trvat? Hezkých pár let! O výše uvedené vizi je možno začít uvažovat až ve chvíli, kdy budeme mít v ČR 3-5 soukromých letadel akrobatů a kolem nich aspoň 15-20 lidí, kteří budou mít možnost trénovat za náklady. Pak má smysl pokračovat dále. Až pak to bude vyrovnaný boj se světem..

Do té doby si mohou čeští akrobati o zlatých medailích z mezinárodních soutěží tak leda zdát!

Další východisko samozřejmě existuje. Je jím nástup do dávno rozjetého vlaku v zahraničí přesně tak, jak už zde v Aeronovinách bylo popsáno a jasně předvedeno. V zahraničí už vše běží a vše funguje k plné spokojenosti. Není problém do tohoto vlaku nastoupit a proto znovu opakuji POZOR!, Pokud to myslíte s akrobacií aspoň trochu vážně, dobře si rozmyslete, za jaký stát požádáte o FAI licenci!!

A to nejhorší nakonec. Bohu žel, výsledky z Jami mluví jasně. Byli jsme světovou akrobatickou velmocí, dnes máme podprůměrný akrobatický tým! Před světem nám ujel vlak. V jedné soutěži byl náš tým pátý z pěti v druhé třetí ze šesti.

Kde je příčina? Tu není problém najít, jsou jí parazitní ceny, za které nakupují naši akrobaté hodiny pro svůj tréning. Bohu žel, nenažraní svazarmovci mají na české akrobaty dva zcela protichůdné požadavky. Chtějí, aby jim akrobaté platili plnou cenu za hodinu na jedné straně (aby je živili) a na druhé, aby vozili medaile ze závodů.

Co je parazitní cena? To je cena hodiny letadla, skládající se z těchto složek:
- cena letadla rozpočítaná do hodin + cena provozní režie jako jsou pojistky, hangárování a údržba + zisková položka.

Pokud jsem daňový úředník, je ziskovou položkou přidaná hodnota. Pokud jsem podnikatel, nazývám stejnou položku ziskem a pokud jsem sportovcem, je pro mě tato položka parazitní cenou, kterou musím zaplatit, jestliže nejsem schopen mít svoje vlastní letadlo.

A tady nám dávno ujel vlak! Všichni sportovci v Jami už mají léta parazitní složku vyřešenou. Jak? O tom už se zde v Aeronovinách psalo. Buď mají vlastní letadlo jako jednotlivci, nebo častěji pak členové syndikátu. To znamená, že dva nebo tři lidé vlastní jedno letadlo a létají pouze za náklady rozpočítané tak, aby po olétání aktuálního letadla mohli ihned koupit nové. Jinými slovy řečeno, nikdo na nich neparazituje a výsledek je jasný: Platí polovinu ceny za nalétanou hodinu!!

Příklad Pittse S2B už zde byl popsán. Pokud máte toto letadlo v syndikátu, platíte za hodinu 120 liber. Pokud si jej pronajímáte, platíte 240 liber. To pak znamená, že pokud je letadlo Vaše, nebo jste členy syndikátu, za stejnou cenu máte možnost netrénovat dvojnásobný počet hodin. A o to a hlavně o to, přesně v akrobaci také jde! Kdo trénuje, ten vyhrává, o tom není pochyb..

A co se stalo v Jami? Jediní Češi jsou těmi, kdo platí parazitní ceny! Tedy jejich tréning je stojí minimálně dvojnásobek toho, co stojí jejich kolegy v zahraničí. Přidáme li k věci skutečnost, že průměrný plat v ČR ještě stále nedosahuje průměrného platu v EU, pak jsme někde u 2,5 spíše u trojnásobku ceny!

Tato situace již trvá několik let. Pověstné nůžky tohoto rozdílu se samozřejmě rozevírají, protože čím déle tento problém trvá, tím větší ztrátu mají čeští piloti za zahraničními.

Státní trenér Bajzík si samozřejmě tento problém uvědomuje, proto se snaží hluchý prostor mezi otevřenými nůžkami “vylepit” akrobaty v důchodu. Ukázka s Petrem Biskupem byla skvělá! Kdo to bude příště? Koho Bajzík vytáhne z rukávu na dalších závodech? Bude to snad Petr Jirmus? Nebo nedej Bože Jirka Kobrle??

Sumasumárum, Bajzík a ostatní svazarmovci po českém akroteamu chce aby ho i živili, i mu vozili medaile ze závodů. To prostě nejde! Svazarmovci sebe sami zahnali do slepé uličky, ze které není východisko! Chtějí na akrobatech vydělávat, chtějí jim diktovat a chtějí po nich medaile!

A východisko pro českou akrobacii?? Tady je odpověď jednoduchá a není o čem polemizovat. Svět ukazuje jasně co je potřeba jen a pouze okopírovat. Není potřeba nic jiného, než se zbavit svazarmovských parazitů. Nic víc, nic míň.
- Je potřeba silné osobnosti, které sami koupí letadlo a začnou trénovat jako jednotlivci nebo ve dvojicích se svými vlastními týmy.
- Je potřeba se dohodnout se státem na přímých odměnách za zahraniční medaile.

Dokud tyto dvě podmínky nebudou splněny, česká akrobacie se bude nadále poroučet ke dnu……..

Stále je pro mě záhadou, proč se touto cestou nevydal Miloš Ramert. Vlastní letka letadel, vlastní letecká škola s velkým počtem zákazníků. To byly ideální podmínky pro vznik prvního nezávislého syndikátu v ČR který mohl skutečně mnoho dosáhnout a Milošovi mohl být velkou reklamou pro jeho školu. Věřím, že mi Miloš jednou vysvětlí, co bylo skutečnou příčinou jeho nesmyslného vstupu mezi svazarmovce.

V tomto článku se Miloš chlubí “Jste letovým ředitelem leteckého klubu GAC v Benešově. Kolik letadel máte na povel? Patnáct. Kluzáků i motorových. Zájem o létání je velký.” Byl to jen PR článek?

Unlimited český pilot se objevil na startovní listině v Jami. U mnoha soutěžících to vyvolalo zděšení a zároveň otázku, jak je možné, že jej organizátoři akceptovali. Důvod je jednoduchý, pravidla to povolují. Přesné znění je jednoduché: Pokud se pilot poslední dva roky nezúčastnil žádné soutěže, může startovat o kategorii níže.

Věc má dvě hlediska
1) Hledisko pravidel: Je to regulérní, pravidla to povolují, byl to šikovný tah Bajzíka a Dodala, Petr Biskup na to sám přistoupil.
2) Hledisko lidské: Zahraniční piloti a hlavně vedoucí výprav to vzali jako podraz od Bajzíka a bez okolků to dávali najevo.

Co bude dál? Pokud toto pravidlo zůstane, zahraniční reprezentace si vezme z té české vyčůranosti příklad a Angličani si příště přivezou třeba Alana Cassidiho, mnohonásobného mistra Anglie. V co se pak změní takové závody? V nic jiného, než v závody akrobatických důchodců….

Je takovéto taktizování dobře nebo špatně? Pro šéfy týmů, kteří potřebují obhájit svoji existenci jistě dobře. Pro národní ego týmu také jistě dobře. Z mezinárodního hlediska je to však velmi zlé. Jednak jsou Češi považováni za vyčůránky a druhak takováto díra v regulích FAI nevěstí nic dobrého v následujících letech Viz výše. Pokud se nic nezmění a český vyčůraný vzor budou následovat v příštích letech zahraniční týmy reaktivací důchodců, přestane být soutěž zajímavá pro mladé lidi…..

Nicméně další článek ukáže, že ono se zas až tak moc nestalo a ani Petr Biskup nepomohl. Tímto zároveň podotýkám, že tento článek nemá nic společného s Petrem Biskupem jako člověkem a jeho akrobatickým uměním. Jako člověka i jako akrobata si Petra velice vážím!

Jak je vidět z fotogalerie a úvodního článku, byl jsem se podívat v Jami. Dva šampionáty v jednom a z toho jeden jako premiéra, to si člověk nemůže nechat ujít

Přiletěl jsem večer do Helsinek, půjčil auto a hurá přes Tempere do Jami. Tampere je druhé největší město Finska čítající pouhých dvě stě tisíc obyvatel.

Je na něm zajímavé hlavně to, že leží mezi dvěma jezery jejichž hladina má rozdíl celých osmnáct metrů! V jednom z atraktivních turistických míst je možné tuto anomálii i vidět.

Finové to s koncentrací obyvatel opravdu nepřehánějí. Z turbopropu, kterým jsem přiletěl, by se Finsko dalo charakterizovat jako země s hodně moc místem a sem tam nějakým pohozeným zapomenutým baráčkem – farmou. Cesta pohodová, občas jsem v té pustině potkal i auto Jelo se v pohodě, čekal jsem až se více setmí, že najdu hotel. Ale jelikož se odmítalo setmít, na motel u dálnice došlo až v jednu v noci a to ještě stále bylo světlo. Tak to prostě na vrcholu léta ve Finsku chodí. Vzbudil jsem se ráno v osm hodin a vyrazil do Jami.

Letiště jsem našel bez problémů dle navigace, jako první jsem se sháněl po brífingové hale podívat se, kolik se toho už odlétalo, protože informace na webu se zdály neaktualizované. Bohu žel, díky počasí, jsem našel na nástěnce s výsledky přesně to, co bylo na webu – odlétanou jednu soutěž a nic víc.

Při odchodu z haly jsem potkal Bajzíka. Když mě uviděl, chytil ho amok vzteku. Tolik československých nádavek jsem za pár mikro-sekund v životě neslyšel Neumět slovensky, ani nevím co mi vlastně říkal. Chvilku jsem poslouchal to divadlo a když už se lidé ohlíželi co se děje a proč ten křik, řekl jsem Stanovi, ať neřve a raději se si problém se Zejdovými vyřeší doma u kulatého stolu. Stano rozhovor ukončil nařízením ať se sbalím a vypadnu z Jami. Otočil jsem se na podpatku a šel za haly pryč.

Stano jaksi v amoku pozapomněl, že nejsme v ČR ale ve Finsku, že nejsme v Moravské Třebové ale v Jami a že není ředitelem soutěže, ale pouhým rozhodčím, takže nemá žádné právo odněkud někoho vyhazovat.

Sedl jsem do auta a vyrazil na start, kde už týmy připravovaly letadla. České éro však bylo stále zaplachtované. Pomohl jsem tedy známým angličanům vyndat éro z hangáro-stanu a začal sbírat první informace o dění. Jak již psáno výše, byly to informace deprimující, spíš vztek a beznaděj, kterou způsobilo špatné počasí.

Po půl hodině mě Angličani upozornili na Honzu Rolínka, kterého znám z fotek. Podali jsme si ruce, představili a tím to haslo. Neznáme se, neměli jsme si co říci, navíc mu zazvonil telefon. Za další půl hodinu přišel Miloš Ramert a na můj pozdrav – čau jak se máš jak to jde, odpověděl chladně: Zdar, s Tebou se nemůžu bavit! Hm.. dobře tak se nebav, pomyslel jsme si svoje a vzápětí znovu potkal Rolínka s úžasnou zprávou: Můžeš si nás vyfotit ale bavit se s náma nesmíš! Odkud vítr vane by došlo i debilovi, odpověděl jsem “buď v klidu, nejsem tu na to, abych Vám dělal problémy, koukejte pořádně lítat nebudu si Vás všímat! Odkud vítr vane vím, ráno jsem měl výstup s Bajzíkem v brífingové hale. Poslední po čem toužím, je nařknutí, že za případný neúspěch českého týmu může Mácha ” Honza pokýval hlavou a odešel.

Čeho se Bajzík bál? Proč se se mnou nesměli kluci bavit? Na co jsem se měl ptát ? A takových otázek vyvstává mnoho.

V duchu jsem si představil, co by asi řekl jakýkoliv závodník kteréhokoliv jiného zahraničního družstva svému trenérovi, kdyby mu zakázal se bavit s někým jiným. Jednak by si to ani nedovolil, druhak by jej onen závodník velice rychle někam poslal.

Celý den jsem pak měl jiné, hlavně novinářské starosti, Bohu žel proložené návštěvou nemocnice, když jednoho z Angličanů píchlo cosi hmyzo-létavého do ruky a ruka mu otekla. Naštěstí otok ruky neovlivnil jeho výkon a získal zaslouženou medaili.

Večer při odvozu anglických rozhodčích jsem potkal Stana Bajzíka znovu před jeho chatou s celou skupinou. Přišel k autu mi sdělit, že v Aeronovinách jsou samé lži a že to, co říkají Zejdovi není pravda. Nezbylo než zopakovat co jsem řekl odpoledne: “To není můj problém, sedněte se Zejdovými ke kulatému stolu a dohodněte se!” Podal jsem Stanovi ruku se sdělením, že už odjíždím, protože další den odpoledne mám jednání v Londýně. Stano odpověděl “čau, ale ruku Ti nepodám”
Nevadilo, vedle stojícím pilotům jsem popřál mnoho úspěchů a vydal jsem se na cestu k Helsinkám.

A co dál? Na soutěžích se Stanem budem setkávat i nadále. Jelikož jsem také rozhodčí, je jen otázkou času, kdy se sejdem na jedné judging line. Co tam se tam bude dít? Bude tam na mě Stano zase řvát ? Budem sedět každý na jednom konci a dívat se na sebe skrz prsty?

Susmasumárum, nevyřešený problém Zejdovi kontra AeČR se velice rychle šíří daleko za hranice. Nezbývá než opět zopakovat: Sedněte ke kulatému stolu a dohodněte se!

Stano by si pak měl uvědomit, že represivně vyděračský systém, kterým doma s Dodalem řídí akrobatický tým v zahraničí nefunguje a že na tyto manýry by měl s přejezdem české hranice zapomenout.
P.S: A doma se jim odnaučit

Na JAMI200 se létaly dva závody najednou 10th FAI EGAC 2010 a 1st FAI WAGAC 2010 – v překladu desátý evropský šampionát v plachtařské akrobacii a první světový šampionát v plachtařské akrobacii. Pro získání rychlého a jednoduchého přehledu o tom jak si vedli čeští závodníci jsem zpracoval jednoduchou tabulku s prvním a posledním závodníkem – mezi nimi jsou CZE piloti.

Výsledky 1st FAI WAGAC 2010

Pořadí jednotlivců
1. SWE Johan Gustafsson – 3934, 49 bodů
4. CZE Petr Biskup – 3890,44 bodů
8. CZE Miloš Ramert – 3764,84 bodů
12. CZE Jan Rolinek – 3675,45 bodů
19. CZE Jiří Jenik – 3282,42 bodů
29. SUI Béatrice Echte 2128,96 bodů

Pořadí družstev
1. GER – 11566,2654 bodů
3. CZE – 11330,7279 bodů – Biskup Ramert Rolinek
6. FIN – 8842,3715 bodů

Povinná sestava:
1. SWE Johan Gustafsson – 1270,98 bodů
2. GBR Mazen Makari – 1261,02 bodů
3. CZE Petr Biskup – 1252,76 bodů
8. CZE Jan Rolinek – 1213,56 bodů
10. CZE Miloš Ramert – 1195,32 bodů
22. CZE Jiří Jeník – 1053,95 bodů
29. SUI Mirjam Rogger Demiashkina 590,48 bodů

Tajná sestava
1. CZE Petr Biskup – 1268,81 bodů
2. CZE Jan Rolinek – 1228,41 bodů
10. CZEMiloš Ramert – 1192,23 bodů
23. CZE Jiří Jenik – 942,41 bodů
29. SUI Béatrice Echter 578,87 bodů

Volná sestava
1. GER Michael Spitzer – 1496,29 bodů
9. CZE Miloš Ramert – 1377,29 bodů
10. CZE Petr Biskup – 1373,87 bodů
15. CZE Jiří Jeník – 1286,05 bodů
18. CZE Jan Rolínek – 1233,48 bodů
29. FIN Jyrki Viitasaari – 31,83 bodů

Výsledky 10th FAI EGAC 2010

Pořadí jednotlivců:
1. FRA Erik Pirio – 5192,87 bodů
12. CZE Jan Rozlivka – 4890,60 bodů
16. CZE Přemysl Vavra – 4804,91 bodů
18. CZE Miroslav Červenka – 4790,77 bodů
27. AUT Siegfried Mayr – 55,68 bodů

Pořadí družstev:
1. HUN – 15109,3435 bodů
5. CZE – 14486,2803 bodů Rozlívka Vávra Červenka

Povinná sestava:
1. FRA Erik Piriou – 1646,13 bodů
11. CZE Přemysl Vávra – 1519,54 bodů
13. CZE Jan Rozlívka – 1508,14 bodů
22. CZE Miroslav Červenka – 1368,78 bodů
27 FRA Jean-Christophe Beaumier 60,99 bodů

Tajná sestava:
1. HUN János Vávra – 1606,94 bodů
8. CZE Přemysl Vávra – 1544,18 bodů
14. CZE Jan Rozlívka – 1502,57 bodů
21. CZE Miroslav Červenka – 1416,50 bodů
27. GER Andrea Fenzau-Lehmann – 1186,66 bodů

Volná sestava:
1. CZE Miroslav Červenka – 2005,49 bodů
16. CZE Jan Rozlívka – 1879,89 bodů
26. CZE Přemysl Vívra – 1741,19 bodů
27. AUT Siegfried Mayr 1073,71 bodů

Nuda a zklamání z investic do krásného sportu. Tak by se v tuto chvíli dala popsat nálada mezi akrobaty v Jami. Na vině je počasí, které nedovolí odlétat plánované disciplíny. Dosavadní výsledky které naleznete na této stránce mluví jasně a to je zatím vše:
http://www.jami2010.com/results.php