NČPK vznikla spontánně po zveřejnění mého prvního článku v L+K. Byly na něj euforické reakce jak zpět do redakce L+K, tak v mém maiboxu. Měl jsem z článku samozřejmě radost, i Honza Brskovský odvedl skvělou práci.
http://aeronoviny.cz/images/strana1.jpg
http://aeronoviny.cz/images/strana2.jpg
http://aeronoviny.cz/images/strana3.jpg
Hned jsme začal připravovat další články o létání u filmu a kaskaděřině. Dlouhé povídání, usměvné příhody, krásné záběry z létání akrobacie s vrtulníky a velkými dopravními letadly. Akrobacie jak s vrtulníky tak s vysloužilými boeingy byla na tu dobu něco nevídaného, byly to super články. Dnes už kaskadéři nejsou téměř potřeba, akro s vrtulníkem mrskají běžní piloti Redbull teamu jen to fičí a ladnou akrobacii s dopraváky zvládají počítačové triky lépe, než je tomu v realitě.
Bohu žel, jako blesk z čitého nebe psaní přerušila událost, která stála tři mladé české kluky život. Dokončené kaskadérské články letěly do koše a místo nich jsem do redakce L+K musel poslat mnohem smutnější a na toto téma poslední článek.
http://aeronoviny.cz/images/clanek2_1.gif
http://aeronoviny.cz/images/clanek_2_2.jpg
Od té doby jsem o filmové kaskadéřině nenapsal ani čárku a nemíním tento závazek porušit ani v budoucnosti. Mnohokrát jsme se přesvědšil o skutečnosti, že některým především mladým lidem stačí přečtení jednoho článku k tomu, aby se přestali kontrolovat a zkoušeli máchu v americe na prvním letadle, co jim přijde do ruky. Opět Bohu žel, jak uvidíte v závěru článku, tři mrtví kluci nebyli poslední. Pojďme však popřádku.
Za 10 let komunikace s adepty létání v zahraničí jsem nasbíral sposutu zkušeností z chování lidí za hranicemi ČR. Rukama mi prošla dlouhá řada českých pilotů, kteří své štěstí zkusili za hranicemi všedních dnů v USA i jinde v jiných částech Země.
Pokud existuje nějaký klíč jak tyto lidi zařadit , tak je jím schopnost manažerovat sebe sama v cizím prostředí. Lidi pak podle tohoto klíče lze snadno rozdělit do následujících kategoriií, pěkně jako ve škole.
1. Top manažeři. Našli si sami informace a kontakty, sami vycestovali, vystudovali a létají doma nebo v zahraničí. Buď o nich nevím vůbec, nebo jen z doslechu či z náhodného setkání. Kdybyste pánové byli všichni takoví, tak tento blog zaručeně neexistuje;)
2. Šikovní manažeři. Našli si informace, ověřili si u mě vše potřebné a v průběhu výcviku mi pravidelně reportovali svoje úspěchy. V případě neúspěchů žádali o rady a společně jsme řešili ojedinělý problém.
3. Slabší manažeři. Vedl jsem je za ručičku, horko těžko si odlétali vše potřebné a rychle se vrátili domů. Dnes mají v ČR školy v pronajatých aeroklubových hangárech a jsou to největší bouchači co létali v americe, ale daří se jim 
4. Troubové. To jsou Ti, co když viděli kolik je to práce a námahy létat v USA, zkusili nelegální cestu. Práce na černo, podvod se svatbou, falšování víz či dokladů a podobné kousky. Pro mě to znamenalo vždy to samé – když to nebylo daleko, sednout do auta, jet na policii nebo k soudu a překládat rozhodnutí soudu většinou o zrušení víz a nařízené deportaci. Nelétali v USA vůbec nebo jen málo, po návratu do ČR u létání nezůstali a pokud ano, mají malé, rádoby levné školičky a emoce ožulených zákazníků na diskuzích jasně ukazují, o které z nich jde;)
5. Sebevrazi. Nezvládnutá euforie z obrovského prostoru, volnosti, množství letadel a neomezené důvěry v půjčovnách letadel. Tři kluci co se zabili při pokusu o akrobacii s Cessnou, byli jen smutným začátkem v řadě případů úmrtí lidí z ČR o kterých jsem sa dozvěděl z doslechu nebo z médií. Přecenění schopností, lhaní v půjčovně o zkušenosti s typem a jiné triky, které nevyšly a stály holý život. To je druhá stránka ameriky. V USA se hraje na důvěru a ta je Bohu žel, často „podmáznutá“ jízlivým svinstvem kalibru nejtěžsího. Obsluha půjčovny tuší, že cizinec s letadlem nikdy neletěl a že se pravděpodobně zabije. Ale podepsal nájemní smlouvu, potvrdil že má typovku a nálet na typu, tak ať letí a zabije se. Konečně dosteneme za staré neprodejné letadlo zaplaceno od pojišťovny. Je to jeho problém. Je to totiž to samé, jako když si v Evropě půjčujete auto. Zaměstanec Vám také auto vydá jen proti řidičáku, podepíšete smlouvu a také ho nezajímá, zda jste vůbec kdy v životě seděli v autě a zda se zbijete hned při pokusu vyjet na dálnici z parkoviště u letiště. Je to Váš problém oni to mají pojištěné..
Ano, i to je amerika. Neznalost úkonů, do špatné plohy nebo vůbec otevřený palivový ventil, éro „chcípne“ přesně nad koncem dráhy a pokus o vzlet pokračuje pokusem o zatáčku zpět na dráhu a mění se v ohnivou kouli po nárazu do země. Nejen Češi, ale Rusi, Maďaři Poláci a piloti z dalších postkomunistických zemí doplácejí na nezvládnutí svobody svými životy. V americe si prostě každý zodpovídá sám za sebe.
July 3rd, 2009 je datum, kdy vyšel první článek v tomto blogu. Uplynul měsíc a historie se opakuje. Opět dostávám euforické maily s poděkováním o otevřené cestě k profesionálnímu létání. Ale tím to končí, mrtví již nebudou. Jak to? Změnil jsem téma . Místo praktického létání budu psát o školách, typovkách teoretické přípravě a orientaci v Systému v průběhu hledání práce. Tady máte pole otevřené, tady mě také zkoušejte dohnat, tady budu velmi rád, když mě nekdo předběhne, nebo alepsoň bude napodobovat. Tady se totiž nikomu nemůže nic stát. Tak s radostí do toho, vahazov od zkoušky na zahraniční univerzitě nebo letecké akademii ještě nikoho život nestál. Tady poďte za mnou, tady mě napodobujte kolik hrdlo ráčí..
Nezbývá než věřit, že za dalších 10 let se cesta do Systému kterou dnes ukazuji, stane takovou samozřejmostí, že už nebude tento blog ani potřeba:) Všichni piloti se přesunou do kategorie 1 a po všech českých pilotech se na trhu jen zapráší. To bude pro mě největší odměnou;) Učte se! Učte se! Učte se!
Pesimistům a anonymům z diskuzí co tomuto cíli nevěří, mohu říci jen jedno: Snažte se to lítat aspoň na čtyřku, ať Vám zbyde alespoň holá šance se polepšit..
Zítra si dáme k narozeninám blonďatou pilotku Olinku z Oxfordu 