Předcházející článek mluví jasně a bez diskuze. Zde jsou základní zásady, které je potřeba dodržet, aby bylo dosaženo výše uvedeného cíle.
1) Zápisník patří do obalu!
Na koženém obalu heli-zápisníku je vidět, že nějakou tu tvrdší ránu dostal, ale na zápisníku samotném to vidět není. A to je důležité!
PPL-H Založený 1995; uzávěrka 274h26min; 654 startů; 15 let starý zápisník
2) Zápisník se NIKDY nevyndavá z obalu v letadle.
V tomto bodě dělá spoustu pilotů velkou chybu. Zapisovat údaje do zápisníku hned po letu v letadle, vidím mladé piloty pravidelně. Zápisník je kniha, která položená na kolenou pilota snadno sklapne a propadne pilotovi mezi nohama na špinavou podlahu letadla. V lepším případě se zápisník v průběhu pádu zaklapne, umažou se jen desky a otlučou rohy. V horším případě dojde na “chleba padlý namazaným dolů”, pokrčí a pošpiní se samotné stránky zápisníku.. Jedinou vyjímkou které je “shora” dovoleno je Váš instruktor, který zapíše do vašeho žákovského zápisníku chyby hned po letu. Musíte mu prominout, většinou to bývá starší pán s kratší pamětí a potom, co se po Vás v letadle vystřídá dalších 5 žákům by Vaše elévovské chyby jednoduše zapomněl 
3) Není pouzdro jako pouzdro.
Jaké koupit pouzdro na zápisník je častým dotazem v pilot shopech. Záleží na každém pilotovi podle toho, kolik typů letadel létá. Jelikož lítám vše co se může dostat do vzduchu, preferuji jednoduché a lehké obaly. V každém z nich mám zápisník, kopii medicalu a pilotní průkaz na daný typ letadla. Když jdu létat, sáhnu po tom správném obalu a vím, že v něm mám vše co potřebuji. Piloti kteří létají pouze jeden typ letadla, preferují větší těžší a složitější obaly s mnoha přihrádkami, kam je možné uložit psací potřeby, kreditní karty, karty na tankování leteckého benzínu, karta pro otevření branky na letišti a podobné “nutnosti” které pilot potřebuje k pocitu štěstí. Hlavně v USA, Vás vybaví tolika kartami, že brzo nevíte, která k čemu vůbec je
4) Sběr dat.
Za mých mladých let nás naučili základním a musím podotknout správným návykům v aeroklubu. Z otrhaného sešitu, který se nosil na start a nazýval se “časomíra”, se zápisy večer po poletovém rozboru zapisovaly do zápisníků na klubovně. Vše se dělalo s umytýma ruka v první řadě, v klidu, v pohodě, nikdo nikam nepospíchal, zápisníky se museli nechávat na určeném místě. Později, když už pilot začal létat motorově už to nebylo tak jednoduché, kuřáci to řešili zápisem na krabičku od cigaret, my ostatní na hřbet ruky, pytlík od svačiny, spodní nebo zadní stranu mapy či kousek novin. Nicméně návyk sbírat data a zapsat je až bude klid trval a nikoho nenapadlo zapisovat je do zápisníku v letadle.
Postupem času přišly mobilní elektronická zařízení jako mobilní telefony, PDAčka, laptopy a další chytré věcičky z nichž nejchytřejší jsou přímo elektronické logbooky Nicméně jak je uvedeno v předcházajících článcích, pan Horák povoluje sjetiny z PC pouze pilotům z ČSA, takže máme zatím smůlu a musíme zapisovat ručně
Suma sumárum dnešního článku je velmi jednoduché: Už v útlém pubertálním mládí by si pilot měl uvědomit, zde to s létáním myslí vážně, chce se mu věnovat celý svůj život. Pokud odpověď zní ANO, chovejte se se od Vašeho prvního zápisníku s vědomím, že za dvacet let onen zápisník může být příčinou získání zaměstnání a na základě jeho precizního vedení někdo jednou rozhodne, že Vám začne za Vaše letecké umění platit. Jak z celého seriálu plyne, úředník na ÚCL to jistě nebude, jemu je čistota a úroveň vedení Vašeho zápisníku v podstatě ukradená.. Neděláte to pro něj, ale hlavně pro SEBE!