Ahoj, posílám seznam (zatím) přihlášených závodníků. Kdybys potřeboval ještě nějaké další info, klidně napiš.
Měj se hezky,
Martina D.
Ty ses uplne ta nejzlatejsi Martinka ne svete!! 
Dik Hezky den
pozdravuj Tveho stvoritele 
p.
V úvodu není nic jiného, než moje poslední komunikace s Martinou Durasovou. Kdyby šel film v promítačce zvané život zastavit, ještě bych dodal: Myslím samozřejmě Tvého pozemského taťku Jirku
Bohu žel, pro nás všechny, Martina už jistě vyřídila pozdrav přímo u Boha, stvořitele nás všech. Už tu o tom bylo napsáno několikrát, my lidi, nemáme v letadle co dělat, nejsme ptáci, Bůh nás nestvořil pro létání.
Že létáním lze poměrně lehce přijít o život, víme všichni, věděla to Martina, věděl to její táta Jirka Duras, když ji poprvé ukurtoval do ZRDa a otočil se s ní ve výkrutu nebo v lopingu hlavou dolů.
A přesto to všichni děláme, každý k tomu máme jiný motiv. Následky havárie jsou většinou stejné – pro nás život končí, pro naše pozůstalé to znamená nejdříve ono obligátní PROČ, pak PROČ moje kamarádka, moje láska, moje dcera, máma, příbuzná a Bůh ví, jaké role stihla Martina za svůj krátký život sehrát..
Na otázku PROČ, která mi přistála v mailu 1000x, se a ptá a také snaží odpovědět kde kdo. Fakt je znám pouze jeden: Poslední zpráva, kterou Martina řekla do rádia, zněla : Nemůžu to přetlačit! Zda udělala chybu a přivedla letadlo do takové polohy a rychlosti , ve které narostly síly v řízení tak, že je nepřemohla, nebo šlo o závadu v řízení, či “jen” neudělané úkony před vzletem a ponechané vyváření “na ocas”, už musí určit vyšetřovatelé UZPLN. Ať bude výsledek jakýkoliv, je to prostě tragédie, Martině to život nevrátí!
- Tragédie v první řadě pro tátu Jirku. Jaká je to bolest ztratit dceru kterou jsem učil létat, si nedovede představit asi nikdo z nás..
- Tragédie to je pro všechny akrobaty, které Jirka naučil akrobacii. Patřím mezi ně. Takovouto odměnu za stovky lidí a desítky let strávených výukou akrobacie, si Jirka od Boha opravdu nezasloužil…
- Tragédie pro českou akrobacii. V roce, který je na akrobatické akce vůbec nejchudší snad za celou historii české akrobacie, se stalo to, co se právě v této chvíli nemělo stát. Místo toho, abychom státu a sponzorům předvedli, že umíme aspoň dobře létat když už nemáme skoro na čem, je nás o jednoho méně, závody jsou zrušeny, máme o letadlo míň.
U letadla se zastavím. Je zcela jasné, že opět do popředí vystoupí otázka, zda pokračovat výuku na letadlech, která už za mě před 18 lety, začínala projevovat známky stárnutí a přílišného opotřebování způsobeného právě akrobacií. Co bude dál? Bude akrobacie na těchto starých strojích zastavena hned, nebo až po výsledku šetření?
Co bude dál, vždy následuje pár dní po výše uvedených PROČ.
- Co bude dál s českou akrobacií? Bude Jirka dál trénovat? Má smysl trénovat na starých letadlech a riskovat tím další problém?
Tuček, Stáhalík, Durasová – jsme malý národ na to, abychom akrobaci přinášeli takto pravidelně oběti v ceně největší, lidskými životy!
- Co bude dál? Budem si stále lhát, schovávat se za pietu, či automaticky svalovat vinu na pilota, kterému už stejně není pomoci? Zamyslete se každý sám nad sebou a uvědomte si, jak se sami v sobě k těmto věcem stavíte! Znovu opakuji, že daň, jakou světové akrobacii jako Češi odvádíme, je na tak malý národ neúměrně vysoká!
Jirko, přeji celé Tvojí rodině upřímnou soustrast a hlavně Tobě držím palce, aby jsi se se ztrátou Martiny co nejdřív vyrovnal!
Pavel Mácha
aeronoviny.cz