Už delší dobu přemýšlím o počítání mrtvol V Aeronovinách. Už je opravdu mrtvých na příčinu “vlastní blbost a nepřiměřený risk” za sezonu tolik, že je k věci nutno přistupovat takovýmto způsobem?
“Cynismus” autora může souviset s tím, že se už měl možnost setkat s nehodou a např. uklízet lidské pozůstatky. Nevím, je to ale možné. Možné je i to, že mu (autorovi) takovéto setkání se s tématem lidské smrti, následné “věčnosti”, s tématem “života po životě”, nesmrtelnosti lidské duše a pod. nebylo příjemné a milé. Proto onen “cynismus”.
Osobně si myslím, že úcty je hodný každý člověk. Úcty z podstaty toho, že je člověk, z podstaty lidství. Co úcty však hodné není je ubližování si sobě či druhým…
Uvedu příklad. Osobní. Před více než 20ti lety jsme v rámci výměnné praxe od učňáku navštívili Moskvu a viděli tam Lenina. Pro některé čtenáře těchto řádek člověka až božské úcty, úrovně snad až Ježíše Krista, až snad samotného Boha. Pro jiné naopak člověka, který rozhodoval o životě a utrpení mnoha lidí – dokonce ještě před Stalinem – první Gulagy byly už za Lenina… Když jsme tam v květnu 1986 byli – Lenin hnil (!). Zmokvavý flek na jeho pravé ruce mne pronásledoval několik let. Doslova jak “noční můra”. Dodnes je to téma, o kterém nehovořím a nepíšu rád…
Dodnes to pokládám za NEÚCTU k člověku (ho tam vystavovat) – ať už byl jaký byl – i on byl člověk. A komu z lidí by bylo příjemné a milé, aby na něho takto “chodily davy” ???
Pakliže lze něco “systému sovětů” vyčítat (a dovolím si tvrdit, že právem), je to (podle mého názoru) právě ona NEÚCTA k lidem a to i k lidem svým vlastním. Viz právě i toto “vystavování Lenina”.
I já s trochou cynismu a nadsázky mohu říci, že teprve po zájezdu do severní Itálie, kde jsem v Turíně v 90.tých letech viděl podobně vystaveného Jana Bosca (v tamní basilice; staral se o mládež, zemřel koncem 19.století) a kdosi to komentoval slovy: “No jo, oni se ti svatí tak rychle nekazí…” mě teprve téma mokvavého Lenina opustilo…
I tak si však dodnes myslím, že úcty jako takové je hoden každý člověk.
A to i tehdy, když nesouhlasím s jeho jednáním, když mu nerozumím, když bych já dělal věci jinak.
Elementární úcta k lidem.
Když tam začneme – jsem přesvědčen, že se nám všem bude žít i létat lépe.
Přeji pěkný den – všem.
Martin Hajný