Jo, Jo. Evidentně jim schází doby, kdy celá republika seděla, protože bylo vyhlášeno SD, ale Zejdovi letěli. To se jim to lítalo.
Vzdušný prostor uvolněn od kamarádíčků v armádě.
Karel Beníšek
Hanko, pan Beníšek má dotaz;) Můžeš napsat jak jste tehdy létali a jak jste to dokázali?
Bylo to jak píše. Létali jsme když byla celá republika uzemněná.
Nezapomeň že táta za svůj život vycvičil stovky pilotů jako instruktor a hafo z nich se dostalo do armády a ne každý „skončil“ jako pilot. Táta ve sportu něco dokázal a měl jméno, do toho jej znali osobně a tak podali reference kolegům na příslušných funkcích. Naštěstí aerokluboví závistivci tenkrát nemohli zasáhnout. Věděli jen, že požehnání přichází z velitelství letectva a tenkrát to bylo něco jako tabu s nimi udržovat jiné než služební styky.
Dokonce tátu v té době oslovil Vach ať zařídí vyjimku také pro reprezentanty. Tak se i stalo ale nepřežilo přes jednu sezónu. Jak to říct slušně. Pánové reprezentanti nedodržovali ujednání. Například když vojáci udali koridory, či řekli že celý čas musí být na spojení a pokud se přeruší musí okamžitě sednout, tak nerespektovali.Udělali pár průšvihů a táta byl rád, že ve spolupráci pokračovali alespoň s ním.
Dalo by to na knihu povídek ze zážitků, které tato úžasná spolupráce přinesla. Samozřejmě nejvíc by o tom mohl povídat táta. Byla to doba, kdy i přes politickou situaci si letci dokázali k sobě najít cestu a drželi pospolu. Nerozdělovalo je že jedni jsou armádní a druzí plachtaři. Vojáci fandili, byli nápomocni. Nezáviděli a z každého dosaženého rekordu měli nesmírnou radost.