A e r o n o v i n y Pavel Mácha

Sešel se nám první feedback na vyhlášené programy.. Vyvolaly zájem i kritiku. Nejdříve tedy kritika.

Kibicové z letištních hospod a glidingu
Pánové, než začnete kritizovat, nejprve se ohlédněte za sebe a podívejte se, kam jste nechali dojít národní aeroklub. Sami na glidingu kibicujete hledáte důvody, proč to nepude. Klasika že áno! Co kdybyste raději otočili směr a hledali postupy, jak to budete dělat s lidma kteří se vrátí z Anglie se zápisníkem v ruce? To je tak jediné, co asi tak můžete dělat. Jednou je tento postup schválený ÚCL a tím to pro nás hasne! O letectví se rozhudeje na leteckém úřadě a ne na glidingu nebo v aeroklubové hospodě po metru piv

Instruktoři v AirCadets
Teď ta lepší stránka: Hlásí se nám instruktoři zda by se mohli zúčastnit výcviku českých pilotů v AirCadet systému. Na rovinu je potřeba říci Bohu žel, v žádném případě, ani náhodu! Negovali bychom tím důvodnost akce. Vytáhnout mladé kluky do čistě nativního anglického prostředí je, primárním důvodem, proč všechny tyto akce organizujeme. Pokud by cvičili čeští instruktoři mladé české kluky v Anglii, pozbyla by celá akce smysl a logiku.

Čeští instruktoři – možnosti v UK
Nicméně je to nečekaný zájem a je to potřeba podchytit. Nikde není napsáno, že anglicky dobře mluvící český instruktor, nemůže učit angličany a jiné cizince na jiném letišti okolo Londýna že áno. Tento požadavek je nový, je ho potřeba prozkoumat a zjistit, jaká je situace a skutečný zájem o instruktory v UK. To se samozřejmě dá koumat až začne sezona.

Nutnost “převýcviku”
Pozor, v UK to není tak jednoduché. Každý aeroklub má jasně stanovené podmínky, za kterých lze instruktorovat, létat akrobacii a provozovat další činnosti. Přijít do aeroklubu a říci já sem instruktor pomůžu vám cvičit vaše žáky, jaksi nestačí. Zkušenost z řady aeroklubů kolem Londýna v průměru, je asi takováto: Musíte začít jaksi od nuly. Na K13 odskákat asi 20 navijáků, na K9 desítku sol, pak aerovleky třeba na ASK-21 nebo něčem podobném co má aeroklub zrovna po ruce. A pozor nakonec, niko se Vám nikde nebude věnovat speciálně, vše probíhá v běžném provozu aeroklubu. Tedy pokud je hodně lidí svezete se třeba jen 2x za den. Celá “aklimatizace” v aeroklubu trvá v průměru dva týdny. Tedy ideál je vzít si dovolenou, v jednom roce si udělat všechny potřebné věci a dalším roce už přijet na hotové a začít létat se žáky.

Teď na to nemám ušetřeno, ale jel bych hned! Bude to i příští rok?
Šetři v klidu a v pohodě, bylo to loni, bude to letos, bude to fungovat minimálně dalších 20 let podle naší strategie.

Sumasumárum: Předpokládáme, že zájem instruktorů poroste a proto si úkol zjistit situaci píšeme na futro a jakmile něco zjistíme, hned zveřejníme poznatky, případně uděláme nějaký smysluplný pravidelný program pro zájemce.

Letošní výměna AirCadets je připravena. Letos je opět více volných míst, posílejte přihlášky. Více info:

http://aeronoviny.cz/storage/informace_exchange_2012.doc

Reference: Jak probíhal minulý ročník se můžete podívat zde

http://aeronoviny.cz/storage/exchange2011.pdf

Dopoledne jsme navštívili muzeum zřízené v bunkru z druhé světové války: No. 11 Group RAF Battle of Britain Bunker v Uxbridge.

Krom naprosto nádherného operačního sálu (chybělo snad už jenom hlášení v reproduktorech od jednotlivých bojujících stíhaček), zde byly znovu hezké expozice věnované bitvě o Británii, našel jsem zde dokonce portrét nejúspěšnějšího stíhače bitvy o Británii – Josefa Františka. Výborný pilot se skvělým talentem pro střelbu, který zemřel za divných okolností a pravda není stále úplně jistá. Jedna spekulace tvrdí o letecké nekázni nad domem své dívky, další o naprosté vyčerpanosti a nezvládnutém přistání atd. Z Uxbridge jsme odjeli na návštěvu dalšího nádherného místa: Windsore Castle. V poslední době velmi populární opět díky slavné svatbě. Nádherný hrad s nádhernými zahradami a překrásným interiérem, bohužel uvnitř se znovu nesmělo fotit. Cestou zpět na Brunel university jsme udělali zastávku v kapli věnované padlým pilotům 2. sv. války v Runnymead. Hubert nesl společně s Chabely (holka z Belgie) vzpomínkový věnec k pomníku a poté vybraní členové jednotlivých zemí malé, symbolické kříže k uctění památky obětí. Nesl jsem křížek za Českou republiku a byl jsem hrdý na to, že naši piloti bojovali v Anglii.

Zazněl hlas trubky (Jess z Kanady uměla hrát) a celý okamžik byl velmi slavnostní. Čekala nás cesta zpět na univerzitu, převlečení oblečení a odjezd na poslední společnou akci toho pobytu: Barbeque na rozloučenou na základně RAF Northolt. Obě skupiny se opět sešly, po krátké volné zábavě (rozhovory, focení, nesmělé začátky na tanečním parketu)následovaly tři krátké scénky od každé skupiny pro pobavení ostatní. Samozřejmě se každá snažila o to nejlepší, a to aby si to nejvíce užila a byla lepší než druhá. Po tomto programu oficiální a formální poděkování veškerému našemu doprovodnému personálu, jak od svého vlastního velení, tak poté od jednotlivých zemí a předání dárků. Pak už nezbývalo nic jiného než pustit dobrou hudbu a protančit zbytek večera s lidma, se kterými jste strávili uplynulé dva týdny a o kterých víte, že si je navždy zapamatujete. Tento večer nikdo nemyslel na to, že zítra každý odjede do své země a že se možná už nikdy v životě nesetkají, každý si chtěl užít tento večer naplno a každý doufá, že se všichni zase někdy setkáme. Po příjezdu na univerzitu se nikomu nechtělo spát, nikdo nechtěl jen tak tento večer jít do postele, zítra se probudit a odjet, každý byl moc positivně naladěný a tak jsme poslední noc strávili hraním karet a povídáním v jídelně. Nakonec jsme se stejně o půl čtvrté museli rozejít – Američané museli jít balit kufry, jejich bus odjížděl v 04:30. Loučení s každým autobusem, který odjel, bylo velmi citové, nikdy bych neřekl, že si lidi můžou mezi sebou za dva týdny vytvořit tak skvělé přátelské vztahy. Dokonce i loučení s našimi opatrovníky bylo dlouhé. Všichni to byli skvělí lidé, kteří dělají rádi svou práci a jsou na ni hrdí. Nakonec cílem tohoto pobytu nebylo jenom ukázat krásu a historické památky Anglie, zažít dobrodružství při střílení a létání, ale taky sblížit lidi z celého světa a dát jim možnost poznat se, vytvořit přátelské vztahy a udržet tyto vztahy, což zejména v dnešní době internetu není zas tak obtížné.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem lidem a organizacím, které se na organizaci toho pobytu ze strany České republiky aktivně podíleli a zabezpečili program pro lidi, kteří dojeli do České republiky a ukázali jim nejenom hezká místa naší země a kulturu, ale i ukázali, že Česká republika je schopna být součástí toho mezinárodního programu.

Jmenovitě bych chtěl hlavně poděkovat organizaci START – 7. odb. SL ČR – Stará Aerovka, která se celkově snaží všemi možnými cestami přiblížit letectví mladým lidem a Střední škole letecké, která vychovává lidi, kteří se rozhodli udělat z letectví svou celoživotní profesi.

Dnes ráno balíme věci, předáváme pokoje a opouštíme Digby. Nikomu se odsud moc nechce, každý si zvykl na zdejší příjemné prostředí, ve kterém mohl trávit více času s ostatními oproti ubytování na Brunel University. Nasedáme do autobusu a čeká nás opět dlouhá cesta zpět na Brunel university. Cestou do Londýna jsme měli zastávku v historickém studijním městě Cambridge. Nádherné město plné nádherných starých budov, plné tradice. Všude byly nejrůznější upomínkové předměty upozorňující na nové členy královské rodiny – vévoda a vévodkyně z Cambridge, nedivím se, že jsou hrdí. Objednali jsme si výlet lodí po zdejší říčce a projížďka stála za to. Asi po třech hodinách jsme pokračovali do Londýna. Ubytování, večeře a příprava na další den.

Dnes dopoledne jsme jeli na slavný Nottingham Castle. Místo působení anglického národního hrdiny Robina Hooda. Znovu jsme měli možnost uvidět nádhernou anglickou zahradu kolem hradu. Oni to snad ani jinak už dělat neumí, musí to dát strašně moc práce starat se o všechny záhony, květiny, stromky a trávník. Uvnitř samotného hradu bylo zřízeno malé muzeum, věnované různým válečným konfliktům a výstava umění ulice. Jako oběd jsme dostali naše oblíbené sendviče. Po obědě jsme měli čas vyloženě na nakupování – byli jsme přivedeni do ohromného nákupního centra kde se dalo koupit snad všechno. Mě však nakupování moc natáhne tak jsem strávil většinou času pouze chozením a okukováním, co se líbí ostatním. Ovšem po nakupování to byla jiná zábava. Hurá na bruslák. Nikdy by mě nenapadlo, že půjdu uprostřed léta v Anglii na takovémto pobytu na brusle. Nicméně nápad to byl skvělý a srandy jsme si užili dost. Samozřejmě někteří lidé se jen tak s ledním bruslením nesetkají (kluci z Ghany, Turecka, ale třeba i z Ameriky). Každý, kdo uměl bruslit si vzal k sobě někoho, kdo neuměl a začaly první pokusy o výuku a také první pády na led. Nakonec jsme všichni přežili tuto akci bez jakéhokoli zranění či ztrát. Dnešní večeře byla v elitní restauraci zaměřené speciálně na novodobé anglické jídlo fish and chips. Toto byla moje první možnost ochutnat tuto zajímavou kombinaci a nijak extra nadšený jsem z toho jídla nebyl. Nemůžu říct, že by mi nechutnalo, ale každý den bych to rozhodně jíst nechtěl. Večer už jenom návrat do Digby.

Dneska máme další leteckou aktivitu a tou je tzv. Experience flying – akrobatický let. Příjezd na další vojenské letiště, zde opětovné proškolení o nastupování do letadla, komunikaci, povaze letu, použití padáku a nouzových případech. Pak jsme už jenom čekali na pilotce, než dojde na každého řada. Obléct kombinézu, rukavice, přilbu, ještě jednou suchý trénink nouzového opuštění letadla padákem a hurá vzhůru. V kombinézách jsme vypadali jako hotoví stíhači.

Celkem létalo pět nebo šest letadel typu Grob G115E, vcelku sympatické éro.

Pilot je opět příjemný chlapík a po startu mi předává řízení. Obloha znovu zatažená 8/8 a tak pro akrobacii musíme nad mraky. Byla to jen tenká vrstva a po jejím průletu nás uvítalo nádherné slunečné počasí. Stoupáme do 7000 feet a začínáme první přemet. Následuji ho v řízení a druhý dělám téměř sám. A následovaly další akrobatické prvky: výkrut, překrut, zvrat, souvrat, Sokratové zatáčky. Bohužel byl čas jít dolů. Přes deku jsme proklouzli pomocí malé skulinky a opět jsme se ocitli v podmračené Anglii. Po ukončení leteckého programu a rozloučení s osádkou základny jsme měli volné dopoledne v centru města Newark. Byla zde zřícenina starého hradu s nádhernou zahradou, zrovna zde měli představování veřejnosti života na hradě v minulosti. Pak už jen odjezd do Digby na večeři, a večerní meeting pro zítřejší den.

Konečně na letiště. Sice jsme se nemohli tak dlouho ráno flákat jako včera, ale komu by to taky vadilo, když se jde plachtit. Ovšem první pohled z okna pokoje už tak optimistický nebyl: mraky, místy mrholilo. Náš program naštěstí ale ohrožen nebyl, nutno však říct, že včera bylo počasí mnohem lepší. Včera svítilo slunko a kolem dvanácté první kumuly na obloze. Nevadí, létání v horším počasí má taky něco do sebe. Náš cíl byla Central Gliding School RAF Syerston. Zde nás čekalo další vřelé uvítání a seznámení s všeobecnými zásadami na letišti, s použitím padáku a odborné komunikaci mezi mnou a mým instruktorem. Zhlédli jsme instruktážní video, jenž obsahovalo tyto informace ještě jednou a byli jsme zváženi. Pak už jenom prohlídka hangáru, zde ovšem toho zas tak moc k vidění nebylo: kluzák Grob G103, motorový kluzák Grob G109. Tyto dva typy byly hlavní výcvikové mašiny, na kterých se učí kadeti létat. Co však skutečně stálo za koukání byl Pitss – malý speciální akrobatický dvouplošník.

Pak jsme nasedli do minibusu a vydali se na druhou stranu letiště, přímo na místo startu. Měli zde již přistavený karavan (pojízdný přívěs s místem na sezení a hlavně s informační službou pro letiště), na druhém konci letiště byl již nachystaný pětibubnový naviják, lana natažené, stačilo jenom vyčkat na pořadí. Systém navijákových startů byl trochu odlišný od našeho. U křídla byl pouze jeden pomocník, pokyn k napínání a startu dával pilot rukou pomocníkovi u křídla, ten pak dál informační službě v karavanu a po vysílačce na naviják, celé napínání lana a přechod do rozjezdu byl mnohem plynulejší, než jsem zvyklý, po vypnutí lana nenásledovala žádná kontrola.

Byli si jisti, že lano je vypnuté a odcházeli jsme hned do prostoru chytat bublinky termiky. Zajímalo by mě, jestli cvičí nouzové postupy přistání s visícím lanem. Jinak byl ale plachtařský provoz velmi podobnému tomu našemu aeroklubáckému, jen zase o nějakou úroveň výš.

I přes špatné počasí (Obloha pokryta 8/8 mraky se vytvořili slabé stoupáky. Ty byly ale v kombinaci s větrem a tak mohutným érem jakým Grob je nevyužitelné a tak jsem si pouze prodloužil pobyt ve vzduchu o pár minut. Každý z nás absolvoval dva starty navijákem, jeden aerovlekem a jeden třicetiminutový let motorovým kluzákem. Start aerovlekem se již nijak nelišil, stoupali jsme do 3500 feet,udělali úkony před akrobacií a už to šlo. Přemet pár souvratů, ostré zatáčky a hned byla výška pryč. Let motorovým kluzákem byl taky hezký, ale v porovnání s plachtěním mnohem větší nuda. Hlavně anglická krajina je hodně jednotvárná. Všude kam jsem dohlédl, byla pouze rovina, bez kopců, bez lesů. Pouze pole, města a vesničky. Zase to má výhodu při nouzácích.

Z letiště rychle spěchat na základnu, převléct do formálního oblečení, vzít upomínkové předměty a vyrazit na formální večeři RAF Cranwell, College Hall. Na začátku jsme odevzdali své dárky, vzali drink od číšníka a bavili se mezi sebou, vedli konverzace na různá témata. V šest hodin začala večeře. Byli jsme uvedeni do opravdu formálně vystrojené jídelny: zatemněná okna, královsky nachystané stoly, svíčky na stolech a všude kolem velmi formální atmosféra. V čele stolů uspořádaných do U seděla samozřejmě paní Barbara Cooper. Jako předkrm byl servírován salát z pomerančů, hroznového vína a mandarinek. Hlavní chod bylo kuře se žampiónovou omáčkou s brambory a na závěr vynikající čokoládový moučník. Po večeři následovalo předávání certifikátů jednotlivým účastníkům a prezentace zemí. Bohužel za Českou republiku jsem neměl žádný speciální dárek a tak jsem pouze velmi vřele poděkoval při přejímání certifikátu a později vysvětlil, co v angličtině znamená text našeho českého certifikátu. Poté jsme se odebrali do místního baru, kde pokračovala volná zábava. Většinou se sestávala z děkovných rozhovorů ale také s dělání mnoha společných fotek. Na konci tohoto večera jsem byl velmi rád, že se nesplnila ani jedna z mých včerejších obav o trapasu či obav o mojí angličtině. Moje včerejší obavy byly opravdu zbytečné. Pořádně jsme si tento večer užili jako každý jiný, až nato že v mnohem honosnější společnosti a s mnohem honosnějšími lidmi. Bohužel už se taky sem tam objevil stín smutku a obav z blížícího se odjezdu domů.

Jelikož jsem byl ve skupině, která nešla na letiště, měli jsme ráno spoustu času. Teddy mě však vzbudil už ve čtvrt na sedm a tak bylo po spánku. Náš dopolední program byla návštěva Newark air musea.
Hezké museum se spoustou slavných letadel (našel se i MIG-27, většina byla vystavena venku, byly zde ale i dvě haly doslova narvané k prasknutí letadly a další menší místnost věnovaná vyloženě leteckým motorům. Byli jsme rozděleni opět do několika skupin v rámci kterých jsme měli za úkol zjisti různé odpovědi na otázky z kvizů jenž jsme dostali při vstupu do muzea. Některé byly docela zákeřné a člověk musel hodně hledat nebo alespoň něco vědět z hlavy. Část odpoledne jsme věnovali prohlídce centra blízkého města Newark. Měli jsme zde i čas pro nakoupení suvenýrů či jiných věcí. S druhou částí naší skupiny jsme se setkali na základně Digby, kde jsme měli pouze Půl hodiny na osprchování, převlečení do polo-formálního oblečení a odjezd do RAF Cranwell, College Hall. Zde budeme mít zítra formální večeři s Barbara Cooper Air Commodore CBE RAF,Commandants Air Cadet Organisation. Toto místo mělo svůj důležitý význam pro RAF už od 1. sv. války, kdy zde byla základna vzducholodí. Později zde bylo založeno hlavní vzdělávací středisko RAF. Už zvenku budí budova velmi monumentální dojem a člověk ji musí obdivovat. Když člověk projde dovnitř, vyrazí mu dech veškerá výzdoba a předměty poukazující na historii, slávu a sílu RAF. V současné době je to i takové malé muzeum, které vypovídá o činnosti, o slavných osobnostech historie a tradici Royal Air Force.

Zítra zde budeme mít formální večeři, na které se nesmí udělat žádný trapas a tak máme dneska takový suchý nácvik a seznámení s prostředím a zítřejším programem. Na konci této zatím neformální návštěvy jsem si nebyl tak úplně jistý sám sebou. Nebyl jsem si jistý, jestli moje angličtina bude dostačující, jestli moje chování vhodné a celkově mě formalita zítřejšího večeru trošku vyvedla z rovnováhy. Po návratu na základnu bylo třeba udělat všechny přípravy na zítřejší večeři ještě dneska, protože zítra jdeme plachtit a ráno ani odpoledne už nebude na nic čas, takže vyleštit polobotky, vyžehlit košili.
Air