A e r o n o v i n y Pavel Mácha

Už včera na večerním briefingu jsme byli rozděleni do dvou skupin zhruba po patnácti lidech pro naše budoucí aktivity – střílení, létání, ježdění na motokárách. Já jsem byl ve skupině, která šla toto dopoledne střílet. Střelnice byla opět na základně RAF Coningsby, sídlo Typhoonů. Po příjezdu a přivítání jsme začali s tréninkem na sucho. Byly nám vysvětleny základní pravidla při práci se zbraní a cvičili jsme postupy před střelbou a po střelbě. Střílelo se z ráže 7,2 mm, kterou zde běžně nosí čestná stráž a vojáci na základnách. Typ jsem nezjistil. Vzdálenost 25 yardů, klasické kruhové terče. Celkem jsme měli čtyři střelby – dvě po deseti a dvě po dvaceti kulkách. Můj první terč nebyl úplně ideální, postupně se však výsledky zlepšovali. Strávili jsme zde celý den až do večeře, tu jsme měli už na naší základně. Během odpoledne dojela i druhá část skupiny, která dopoledne jezdila na motokárách. Hned naproti střelnice byla umístěna runway ze které startovaly celý den Typhoony, pravděpodobně létali výcvik. Po večeři jsme šli na meeting, na kterém jsme se dozvěděli program na další den – létání na větroních, konečně. Byl jsem bohužel ve skupině, která si musela ještě jeden den počkat. Po meetingu šla moje skupina společně s druhou na motokáry. Dráha byla v areálu základny. Znova jsme zažili spoustu srandy, ale i spoustu vypětí. Každý se snažil závodit a vyhrát, současně však být ohleduplný během jízdy k ostatním a nezpůsobit žádné zbytečné komplikace.

Dopoledne byl na programu aquapark, nebo zimní bruslení. Vybral jsem si koupání a nelitoval jsem, i když pohled na kluky z Ghany stojící na bruslích mohl být docela zajímavý, ten jsem si měl však užít ještě jednou. Koupání v pohodě, voda teplá. Na oběd typické sendviče, o kterých se tady mnohdy radši ani nezmiňuji. Alespoň pro mě nebyly teda sendviče úplně ideální oběd. Po té následoval odjezd do historického města York. Zde jsme absolvovali prohlídku po centru města ve vyhlídkovém dvoupatrovém autobuse. Opět nádherné historické budovy, spousta z původního historického opevnění, mnoho kostelů. Myslím však, že kdybychom šli pěšky, viděli bychom více. Měli zde hezké železniční muzeum, jehož prohlídku jsme absolvovali. Bylo to sice tak trochu z oboru, ale prohlídka pěkná. Na večeři jsme odjeli na nějakou základnu RAF, jejíž označení je: 1260 squadron, Air Training Corps. Zde pro nás byla uspořádána další barbeque. Opět další skvělí lidé. Obzvlášť typické anglické rozhovory s dámami, které se aktivně podílely na celém kuchařském umění byly nejzajímavější z celé párty, nutno podotknout, že moučníky byly opravdu vynikající.

Dnes dopoledne jsme měli na programu návštěvu RAF Coningsby. Je zde základna Typhoonu, ale také zde sídlí vzpomínková letka bitvy o Británii, na kterou jsem se těšil asi ze všeho nejvíce. Zprvu jsme samozřejmě vyslechli příjezdový briefing o činnosti základny a seznámení s operační činností. Následně jsme se mohli pěkně zblízka podívat, jak vlastně takový Typhoon vypadá, dovnitř nás bohužel neposadili. Měli docela zajímavé hangáry – pro dvě stíhačky umístěné za sebou, přičemž zadní mohla klidně provádět motorové zkoušky v hangáru (vývod zplodin pomocí mohutně vybetonovaného tunelu).

Přední vrata do hangáru byly nedobytné, solidně obrněné pomocí ocelových profilů. A konečně hangár vzpomínkové letky. Nádherný pohled vidět tyto staré stroje v provozuschopném stavu, při servisních prohlídkách či při rekonstrukci do stavu letového. Měli jsme opět svého průvodce, který nás řádně s technikou seznámil. Mohli jsme vidět několik Spitfiru, Hurricanu a Lancastra. Odpoledne jsme se jeli podívat, jak vypadá anglická pláž. Kdybych si měl vybrat mezi Chorvatskem a Anglií, neváhal bych. Vodu jsem radši nezkoušel, ale už na souši byla zima a slušné vlny.

Poté jsme měli tři hodiny čas v místním lunaparku. Večeři jsme měli opět na nějaké základně, tentokrát RAF 1228 squadron, Air Trainig Corps. Po příjezdu na základnu opět hodinka fotbalu. Jak tak přemýšlím, měli jsme docela dost volného času, který byl však správně využit k zábavě s jinými lidmi. Cestou zpět přes vrátnici, už bylo kolem půl desáté, nás zastavil jeden voják a ptal se: „Your identity cards, please“. V ten okamžik bylo tak trochu po srandě, protože někteří z nás samozřejmě nic takového u sebe neměli. Po několika minutách se však vše zdárně a bez problému vyřešilo a mohli jsme pokračovat na ubytovny, každý byl však stále mírně zaražen.

Dnes dopoledne jsme vyrazili na nedaleké kriketové hřiště dozvědět se, co to vůbec kriket je. Docela zajímavá a složitá hra, jejíž pravidla jsem nepochopil. Hráli jsme několik her proti klukům z místního sportovního klubu. Samozřejmě jsme neměli žádnou šanci. Místo oběda jsme měli společné barbeque s rukama z kriketu. Odpoledne bylo opět volné a tak jsme šli hrát fotbal. Dva kluci z Ghany – Teddy a Maurice uměli hrát velmi dobře. Všichni jsme se velmi dobře bavili, nemohl jsem uvěřit, jak skvěle se dokážou bavit lidi, kteří se v životě před tím neviděli, kteří nemají společného v celku nic, snad jen to že umí anglicky, mají zájem o letectví a přijeli reprezentovat svou zemi. Po večeři přišla jedna z velmi zábavných chvilek celého pobytu – lekce českého jazyka. Samozřejmě stačily základní fráze jako ahoj, dobrý den, jak se máš, ale i tak jsme si užili dost srandy. Výslovnost byla v celku dobrá, ovšem přízvuk byl velmi originální. Maurice po mně chtěl vypsat na papír základní fráze. Do konce pobytu se je naučil. Každé ráno mě zdravil: „ Dobré ráno. Jak se máš?“. Každý se tady tak trochu zajímal o jazyk druhých, zvlášť byl li alespoň trochu exotický. Největší úspěch měla samozřejmě Čínština. Večer opět strávený v meeting room.

Zatím mám pocit, že tento pobyt není ani tak moc zaměřený na letectví, či na prezentaci Anglie, ale na to, aby se naučili mladí lidé mezi sebou spolupracovat, navázali vztahy a udrželi si tyto vztahy po celém světě i v budoucnosti.

Dneska snídaně výjimečně později až v 7:15. Kontrola pokojů, odevzdání klíčů a hurá do autobusu. Ještě před odjezdem jsme se rozloučili s jedním z našich Conducting staff : „Guy“. Měl nás společně s Jessicou a Lukem na starost během našeho pobytu v Londýně, avšak pak musel odjet. Byl to velmi zábavný borec a každý ho postrádal v následujících dnech. Kde byl on, byla zábava. Náš cíl: RAF Digby.

Cesta do Digby z Londýna trvala asi 3,5 hodiny a přesunuli jsme se z rušného velkoměsta na malebný anglický venkov. Digby byla další základna s ostnatým drátem dokola, ovšem po vstoupení dovnitř, jste si spíš připadali jako v nějakém rekreačním centru. Všude kolem trávníky, spoustu zeleně, hezké cihlové baráčky atd. Toto místo se stalo naší základnou po následujících osm dnů a je třeba říct, že každý byl spokojen. Líbilo se mi zde více než na Brunel university. Pokoje byly větší, všichni jsme bydleli v jedné ubytovně – dívky a chlapci odděleně. Mohli jsme zde lépe trávit volný čas a měli jsme přístup na internet. Mohli jsme hrát fotbal nebo jen tak posedět venku před jídelnou. Večer, po programu jsme se vždycky scházeli v meeting room a hráli karty či jiné aktivity. Po příjezdu a vyskládání kufrů následoval oběd a příjezdový meeting s Allan Watt. Velmi příjemný chlapík. Poslechli jsme koncert Trent Wing Air Training Corps Band. Nádhera, mezi muzikanty byl i Luke s Jessicou. Pak jsme měli volné odpoledne využité ubytováním a hraním karet. Po večeři jsme byli svolání do meeting room a rozděleni do pěti skupin. Následoval malý všeobecný kviz.

Každá ze zemí měla nějakou svoji otázku, takže nejlépe na tom byly týmy složené z různých národností. Informace pro další den jsme se vždy dozvěděli po příjezdu na základu z našeho denního programu na večerním meetingu v meeting room. Tato místnost se zavírala v 1000. Do té doby jsme vždy trávili společné večery vyplněné nějakými společenskými aktivitami. Pak už zbývalo akorát dát si sprchu a připravit se na další den.

Dneska je na programu návštěva Buckinghamského paláce a Downing street – domu číslo 10. Toto byla ta nejoficiálnější část celého našeho pobytu v Londýně, takže už od rána byli všichni oblečeni v oblecích, ve kterých jsme zůstali až do odpoledne. Zážitek však stál za to a musím připustit, že v něčem jiném než v obleku bych si připadal divně. Po příjezdu k paláci jsme udělali několik společných fotek před bránou a poté jednotlivá skupinová fota.

Pak přišel slavný okamžik. Zařadili jsme se mezi několik málo lidí, kteří mohli projít branou Buckinghamského paláce a být na jeho nádvoří. Zde jsme sledovali střídání stráže. Celé střídání trvalo něco přes hodinu a bylo se opravdu na co koukat. Všude byla cítit jejich národní hrdost. Nádherný zážitek na celý život. Když jsme přišli na Downing street, opět jsme byli VIP osoby. Prošli jsme přes policejní kontrolu a ocitli se přímo před domem č. 10. – Prime minister´s residence. Zde opět oficiální fotky po jednotlivých zemích, opět zážitek, který se už asi nebude opakovat. Další místo dnešního programu bylo Imperial War Museum.

Celé muzeum mělo šest pater věnovaných expozicím od první světové války, rozčleněné na jednotlivé fronty přes meziválečné období do druhé světové války, Našla se i česká expozice pojednávající o zabrání Sudet a okupaci Československa. Byly zde expozice věnované speciálně hrůzám holocaustu a ženské roli ve válce. Z hlediska bojové techniky bylo možno vidět všechno – od aut přes tanky k letadlům konče raketami. Po večeři jsme měli volný čas, který byl stráven procházením po centru Londýna, kupováním suvenýrů či jiných věcí. Dnes byl odjezd dřív, je třeba zabalit kufry. Zítra končí čas strávený v Londýně a každá skupina odjede na jiné místo, kde stráví vlastní program. Večer už jenom doufat, že nás nevyruší požární alarm

Opět typická snídaně v typický čas. V 06:45 a v 08:00 odjezd do centra Londýna. Náš první cíl byl Palace of Westminster – Sídlo anglického Parlamentu. Dostali jsme svého průvodce, rozdělili se do několika menších skupin a začali s prohlídkou. Celá prohlídka začala ve Westminster Hall (tato hala je druhou nejstarší stavbou v Anglii, nejstarší stavbou je Tower). Její výstavba byla dokončena roku 1099 a například byla využívána pro korunovaci králů od roku 1189 až do roku 1821 kdy posledním králem byl George IV. Dále pokračovala přes House of Commons, House of lords a přes další nádherná místa opět do Westminster hall. Bohužel se uvnitř nesmělo fotit, rozhodně by bylo co. Velmi pěkná historická památka. Nástup do autobusu a další cílová stanice: Greenwich. Zde jsme moc času nestrávili, byl to spíš jenom takový menší odpočinek v místním parku a ukázka nultého poledníku. Na relaxaci a obdivování krás parku jsme měli asi hodinu, poté odjezd do Toweru, nejstarší historické památky Anglie s docela krvavou minulostí (toto místo sloužilo také jako věznice). Okamžitě po vstupu každého ohromila historická atmosféra celého místa, jako kdybyste se přesunuli zpět do historie.

Tower je místo, ke kterému se vztahuje mnoho pověstí a příběhů – každá věž, která sloužila dříve jako věznice má svůj vlastní krvavý, nejasný příběh. Pověst o havranech, vyslovená Charlesem II. – jestliže havrani opustí Tower, celá Celé království a Anglie upadne ze své výše. Jsou zde umístěny korunovační klenoty – nádherná podívaná, která stojí za to, člověk nechápe, jak dokázal někdo vytvořit něco tak krásného. Ve středu samotného Toweru – White Tower je umístěna výstava brnění, zbraní, zbroje, dárků králům z různých exotických zemí a všeho, co se týkalo historie a života v Toweru. Po večeři jsme měli možnost vybrat si, jak chceme strávit volný večer. Nakonec to vyhrála procházka po centru Londýna, což možná nebyla ideální volba, ale všichni byli spokojeni. Londýn jako samotné město se mi nelíbí, je příliš hlučný, znečištěný a chaotický.

Snídaně byla typicky anglická: topinky s marmeládou, smažená vejce, smažená slanina, uzeniny a fazole. Trošku modernější součást byly cereálie s mlékem. Po snídani následoval v 08:00 odjezd autobusem na letiště RAF Northolt. Už teď jsme byli rozděleni do svých skupin a všude jsme byli samostatně, místy jsme se potkali s druhou skupinou. Na letišti jsme nejprve byli provedeni letištní hasičskou stanicí, která se v ničem nelišila od našeho systému, akorát vybavení bylo trochu jiné. Následovala prohlídka zbrojnice – samostatná budova uvnitř vojenské základny obehnána dva metry vysokým plotem s ostnatým drátem. Zde jsme se mohli podívat na různé typy zbraní od ručních pistolí přes odstřelovací pušku až po těžké kulomety, vše si bylo možné osahat, vyzkoušet. Poté jsme jeli na druhou stranu letiště, kde sídlí 32. Královská squadrona, jejímž úkolem v minulosti bylo a do teď je přeprava důležitých politických osob – různí politici, ministři ale samozřejmě taky královská rodina. Po briefingu na základně, během kterého jsme se dozvěděli jaká je jejich činnost jsme se odebrali do hangáru. Vozit se na pracovní schůzky takovými letadly by se mi taky líbilo.

Vše jsme si mohli prohlédnout hezky zblízka. Ze svého letadlového parku nám ukázali dva BAe 125 a vrtulník Agusta A109. Následoval oběd ve zdejší jídelně, tentokrát žádné sendviče, těch jsme si měli užít ještě dost. Nastal čas na rozloučení se s RAF Northolt (zde jsme se však měli ještě jednou v budoucnu vrátit) a odjezd do RAF museum Hendon. Měl jsem příležitost navštívit toto muzeum při dřívější cestě do Anglie, rád jsem se však podíval znova. Ihned po příjezdu jsme udělali společné foto před vystaveným Spitfirem a Hurricanem.

Hendon je velké a velmi hezké muzeum s několika halami ve kterých jsou vystaveny exponáty od 1. světové války přes 30. Létá 20. Století, 2. světová válka až současnost. Na prohlídku byly vyčleněny dvě hodiny času, což nestačilo na řádnou prohlídku všech exponátů, ale to hlavní jsme viděli. Na večer byl naplánován výlet lodí po Temži. Ideální nápad. Celou loď jsme měli jenom pro sebe (toto byla společná akce, sešli se zde obě dvě skupiny). Projížďka centrem Londýna byla zajímavá: nádherný výhled na Tower bridge, Tower, křižník Belfast, Londýnské kolo a mnoho zajímavých a méně slavných budov. Zhruba asi po 40 minutách jízdy, která nás přesunula z centra Londýna a už začínala být nudná, ale taky kvůli počasí (začalo pršet) se všichni přesunuli na vrchní palubu, která byla určená vyloženě pro diskotéku. Ještě předtím než začala pořádná párty jsme povečeřeli. Téměř každý tančil. Nezáleželo na národnosti, nezáleželo na jazyku, záleželo pouze na tom, jak moc se chceš bavit a jak moc si to chceš užít. Hvězd na parketu bylo mnoho ale snad největšími hvězdami večera byli kluci z Ghany. Vidět čtyři černochy s báječným smyslem pro rytmus tančit synchronizovaně uprostřed klubka jásajících, tleskajících a povzbuzujících lidí je zážitek. Další hvězdou, tentokrát sólovou byl kluk z Austrálie, jmenoval se Jack Cameron. Skvělý smysl pro tanec, byl to showman. Na konci, když jsme dojeli asi po dvou a půl hodinách zpět do přístaviště byl každý naprosto vyčerpaný a unavený, všichni se těšili na sprchu a na postel.

Tento výlet a diskotéka byli velmi dobrou tečkou za celým dnem a velmi dobrým prostředkem pro ještě větší sblížení lidí a naladění té správné atmosféry na začátku pobytu. Večer následoval opět požární alarm. Tentokrát jsem byl hvězdou já, když jsem vyběhl ven pouze v teplákách a celý mokrý. Byl jsem zrovna ve sprše. Po tomto dni jsem už neměl vůbec žádné obavy o tom, že to bude skvělý výlet se skvělými lidmi a že na tyto dva týdny budu velmi dlouho vzpomínat.

Přílet na letiště a orientace byla bez problémů, našel jsem svého Conducting staff a vydali jsme se do autobusu. Ještě předtím však byly menší problémy ohledně příjezdu Huberta, nedokázali pochopit, že nepřiletí letadlem, že nepřiletěl se mnou, ale že přijede vlakem. Během dvaceti minut jsme byli na Brunel university, kde jsem se hned po příjezdu potkal s kluky z Ghany. Ti se stali mými přáteli po celou dobu zájezdu, když jsem měl nějaký problém, vždycky pomohli, velmi přátelští hoši, jejich angličtina už však tak přátelská ke mně nebyla – ve srovnání s ostatními lidmi mluvili strašně potichu a rychle, když mluvili mezi sebou, neznělo to skoro ani jako angličtina. Na pokojích jsme byli každý zvlášť – nejlepší prostředek proti šikaně či jiné nesnášenlivosti. Pokoje byly pro setkávání více lidí příliš malé, k tomu sloužila jídelna. První den jsme neměli naplánovaný žádný program a tak jsme vybalili kufry, snědli oběd, který se skládal ze dvou sendvičů, jablka, sáčku chipsu a láhve vody a vydali se na prohlídku areálu univerzity.

Bylo to město samo osobě. Někdy v průběhu odpoledne dorazil Hubert a vše už bylo v pořádku. V 18:00 byla večeře v místní jídelně, rozhodně lepší než naše školní jídelny – hezké prostředí a dobré jídlo. Po večeři se šlo na příjezdový briefing, který se konal v jednom z přednáškových sálů. Zde jsme byli oficiálně uvítáni, seznámeni s našimi opatrovníky pro budoucí dva týdny a poučeni o tom, jak bychom se měli chovat a vystupovat během tohoto pobytu. Po tomto hlavním společném briefingu jsme byli rozděleni do dvou skupin a následoval velmi podobný, ale mnohem přátelštější scénář doprovázený hraním her, vzájemným seznamováním a navazováním přátelských vztahů. V těchto skupinách jsme zůstali až do konce pobytu. Po briefingu už následoval jenom odchod na pokoje, sprcha, příprava na další den a spánek. Měli jsme však jedno malé překvapení v podobě požárního alarmu, který nás všechny vyhnal v 11:15 před budovu. Můj osobní dojem z prvního dne byl trochu neurčitý, stále jsem nebyl jistý, jak to všechno bude a co mám všechno očekávat. Přišel jsem však na jednu věc. Přátelštější a lepší lidi jsem snad nikdy nepotkal, kdykoliv jsem potkal někoho nového, koho jsem ještě neznal, okamžitě následovalo seznámení a rozhovor. Musím říct, že hned po příjezdu jsem si připadal blbě, jako kdybych přijel odnikud. Všichni totiž přijeli buď v oblecích, na kterých měli vždycky našitý nejméně znak své země, znak své jednotky, své jméno nebo cokoli co sloužilo jako prezentace nebo přijeli ve svých národních Polo tričkách – každá země měla jinou barvu, znovu jiný vlastní národnostní odznak a k tomu všichni společný znak International Air Cadet Exchange. My jsme s Hubertem nic takového neměli a tak jsme dostali triko s Anglickou státní příslušností.

V následujících vstupech se dozvíme detaily z první výměny pilotů v rámci Air Cadet systému. Daliborovi děkujeme a přejme úspěšné studium v letecké škole.

Výměnné pobyty leteckého dorostu AIR CADET EXCHANGE 2011 ve Velké Británii.

V minulém roce byla započata spolupráce mezi sdružením START – 7. odb SLČR a mezinárodní asociací leteckých kadetů IACE spočívající ve výměně leteckých kadetů. V letošním roce tato spolupráce pokračovala první výměnou leteckých kadetů ze zemí IACE a Českou republikou. Čeští kadeti jeli do Anglie a do Čech přijeli letečtí kadeti z USA, GB a Hong Kongu.

Reportáž z pobytu kadetů v České republice jsme již uveřejnili, jak to vypadalo letos v Anglii se dozvíme od Dalibora Daříčka, který se této akce zúčastnil.