A máme tu zase neděli, čas na pohádky. Tento krát to nebude pro strojníky ani simulátorčíky, ale české plachtaře:)
O čem to bude?
Máme tu další hotový projekt, otvíráme šampáňo 
Před několika měsíci jsme avizovali, že na problém s Blaníky máme vlastní řešení. Pojďme ale popořádku. Problém s L-13, který za několik měsíců oslaví první výročí, vznikl na podzim minulého roku. Celkové dění, nelogický postup a také ostuda okolo celého případu naznačovala, že to nebude tak jednoduchý problém. Bohu žel, dnes můžeme říci, že jsme se vůbec nespletli. Slovo dalo slovo, vznikl nový projekt:
“Výcvik plachtaře bez Blaníka rovnou na bílou techniku.”
Začali jsme shánět ingredience ze kterých projekt upečeme:)
- jednoho nebo dva adepty na pilota kluzáku, kteří již mají hotovou teorii
- anglickou plachtařskou osnovu
- českou plachtařskou osnovu
- vyjádření UCL Praha
- 1 ks ULL
- 1ks akrobata
- 1ks Ask 21
Když byly ingredience sehnány, pejsek a kočička začali vařit pilotka.. Napsali jsme dopis na UCL do Prahy, co řeknou na to, když se žák vycvičí v UK a pak bude chtít jít létat do ČR : http://aeronoviny.cz/2010/05/24/plachtari-z-uk-na-ucl-v-cr-bez-problemu/ Odpověď jasná, je to věc instruktora, který jej v ČR pustí nebo nepustí do provozu.
Dále bylo nutno provést test dostupnosti techniky v realitě. Jojo, není problém, dáme vám k dispozici je jedna věc, druhá věc je realita, že přijdete na letiště a narazíte na spoustu obstrukcí. K této srandě se s radostí nechal přemluvit první český rádoby plachtař z Prahy, který tak trochu věděl do čeho jde, protože už byl motorář, čehož později velice litoval:)
Test vyšel k plné spokojenosti, zbylo jen dohodnout podmínky výcviku s dalším adeptem na plachtaře, který nikdy v letadle neletěl. Dohoda byla jasná a rychlá – je to výzkum, po celou dobu budeš mlčet a budeš to mít zadarmo. Komentáře české plachtařské šlechty, nebo nějakých Cipísků na forech, bylo to poslední, co jsme k pokusu potřebovali.
A začal výcvik na ULL stripu se zánovním ULL, co vypadá tak trochu jako Cessna 152 s otáčecím kolečkem v nose. Vydání stroje majitelem proběhlo bez problémů, seznamovací let byl vyhodnocen jak ztráta času, šlo se rovnou na přímé lety zatáčky. Nastoupat do 1000 metrů ubrat plyn aby to padalo 2 metry.
“Tvoje éro, zkus to udržet na horizontu a na rychlostech které Ti budu postupně diktovat a zároveň stále sleduj, jak nám ubývá výška a kde je letiště” Záseky na horizontu a přesné úpravy rychlosti ihned odhalily jasného simulátorčíka, ale dlouhé zírání pod sebe při hledání letiště, ukazovaly na opravdové vzdušné panictví 
Některé věci se ze židle v obýváku naučit holt nedají..
“OK, tohle umíš ze simu jako strojník, dem na zatáčky. Nejdřív budou o 90 stupňů, když se nejdřív nepodíváš nepůjde zatočit.” Nechápavý pohled signalizoval, že letadlo přece nemůže vědět, že on se nepodíval do zatáčky.
“No zkus dem na věc jednu zatáčku doprava jednu doleva hned po sobě o 90 stupňů.” Samozřejmě hned ta první byla pohledem na horizont bez ohlédnutí, řízení ztuhlo, žákův obličej signalizoval překvapení. Pokus zakvedlat razantněji s větší silou nepomohl, éro letělo stále rovně. Po půl minutě odhalené zašlápnuté nožní řízení a knipl sevřený mezi koleny opět vyvolal úsměv a přinesl poznání, že to bez ohlédnutí opravdu nepůjde, že čert instruktor nikdy nespí. Návyku ohlížení se, se také na židli v obýváku naučit nedá..
“Na tohle už umřelo hodně lidí, až jednou budeš lítat termiku, tento automatizmus se Ti velmi hodí” Ok OK, dám si pozor.. Další zatáčka s ukázkovým ohlédnutím, třetí zatáčka opět ztuhlé řízení.. Za stálého zatáčkování a ohlížení jsme se se dozatáčeli k dráze a zařadili do okruhu.
Krátký pokec u kafe a šlo se na okruhy. Úkony, odstartovat, nastoupat, ubrat plyn aby to padalo 2 metry, pěkný okruh, úkony po větru, po třetí zatáčce a sedat. Po deseti okruzích opět přestávka na kafe, pokec, a změna instruktora a instrukce pro něj:
“Dávej bacha ať se dívá do zatáček, po startu uber plyn ať to padá 2 metry, po třetí mu uber úplně a tak pořád dokola dokud nebude zralej na sólo.” zněla prosba instruktorovi a zároveň majiteli školy, který nějak nepobíral, proč se po okruhu má klesat. “Protože cvičíš plachtaře a ne tralalajťáka.” “Hm.. Náš zákazník náš pán, u nás zkoušky dělat nebude” odvětil instruktor a šel se žákem hoblovat okruhy.
Uplynulo pár týdnů, žáček se snažil mít co nejvíce volna, které by proměnil na létání v UK. Netrvalo moc dlouho, byl připraven na sólo. Jak známo znalcům osnovy, před sólem je potřeba polita naučit co všechno se mu může za letu přihodit – to vše shrnuto pod název “mimořádky” a pak ještě 3x vývrtky a je hotovo.
Sedli jsme tedy se žákem auta a hurá na sousední letiště kde mají akroéro. Dle předpisu jsme dali tři starty po dvaceti minutách na skluzy pády a vývrtky na velice svižném Pitsku S2B samozřejmě taktéž na půl plynu s tím, že si žák sám musel sledovat výšku pro dokluz na letiště.
Druhý den jsme se vrátili na letiště, kde si žáček odletěl několik sólo okruhů. Limitem mu byla vlastní spokojenost samého se sebou. Po splnění této úlohy jsme si prohlédli několik letišť v okolí jakože “Cvičný traťový navigační let”
Uplynulo zase trochu času, mohli jsme vyrazit tam, kde mají ASK-21. Po důkladné pozemní přípravě u stroje a nadrilování úkonů, službu konající CFI dostal jasnou úlohu: Leť s nim 3x nácvik sestupů v aerovleku a řekni nám, kolik musí nalétat, než ho pustíš na sólo a na přeškolení s bílou jednosedadlovkou.
Vše v pohodě, stačily tři lety, žák nám létá v termice s jednosicem. Výcvik trval 5 měsíců v klidu, pomalu a v pohodě, žádný stres, žádný tlak.
Výcvik-výzkum běží dál, další info bude známo po skončení sezony. Typy letadel, počet hodin a startů ve výcviku a mnoho dalších podrobností bude zveřejněno v diplomové práci na téma “Náhrada klasických školních kluzáků ultralehkým letadlem letícím na půl plynu”
Loading ...