A e r o n o v i n y

Hledal jsem naviják kolem Prahy s provozem přes týden. Našel jsem ho kousek za rohem, blízko Londýna a ne jeden, ale hned na čtyřech letištích

Poslední otázka zněla, jak se k tomu postaví ÚCL v Praze. Odpověď přímo kouzelná:

Vážený pane,
Tak v tom problém není. Podívejte se na www.ucl.cz – PERSONÁL – Způsobilost leteckého personálu – pilot kluzáků – postup CAA-ZLP-049.

Vladimír Horák, ředitel odboru způsobilosti leteckého personálu

Seriál http://aeronoviny.cz/category/ppl-licence-servis/ dosáhl dvaceti článků. Ve většině článků je něm předvedena komunikace s ÚCL a jeho úředníky. Jak uvedeno v nadpise, nemohu tomu dát ani jiný název. Jednoduše řešeno 3x hurá, s ÚCL se dá úplně normálně a v klidu dohodnout, je nakloněno novým názorům a ochotno hledat schůdná řešení.

Bylo jasně ukázáno, že na ÚCL snadno dosáhnete svého cíle, pokud dodržíte několik jednoduchých zásad:

- Dodržujte základní pravidla slušnosti. Převést problém na osobní rovinu a na úředníka se vyřvat, je to nejhorší, co můžete udělat. Bohu žel, děje se to a dělají to lidé, do kterých byste to nikdy neřekli!

- Berte úředníka jako reprezentanta státu, který zajišťuje jeho požadavky na jedné straně a na druhé straně Vám také zajišťuje Vaše práva. Nejhorší co můžete udělat, se s úředníkem nějak “zaháčkovat”. To znamená nabídnout úplatek, nebo přijmout nabídku na úplatek s tím, že to pro Vás úředník udělá rychleji. Obojí je špatně z obou stran. Pokud nabídnete, budete platit vždy pokud na úřad přijdete a to za jakoukoliv prkotinu. Bude to od Vás zcela automaticky očekáváno. Z druhé strany, úředníci by si měli uvědomit, že každá ať už zaplacená pomoc nebo jen pomoc známému či kamarádovi jednou stejně vyjde najevo. Jak jsme mohli vidět i zde v Aeronovinách, podnikatelé se pohádají do krve, vjedou si do vlasů a navzájem na sebe svoje kontakty na ÚCL vykřičí na veřejnosti. Následné problémy a sezení na rozkývané židli jistě nejsou nic příjemného..

Že to na ÚCL stále jde, jsem se mohl sám přesvědčit nabídkou jednoho čtenáře co šel kolem a nahlídl. “Hele Mácho kouk sem do Aeronovin a koukám že máš problém na ÚCL. Řekni co potřebuješ, za dobrej oběd Ti to tam vyřídím bleskem.” Měl jsem vskutku sto chutí ho opravdu na ÚCL něco poslat vyřídit. Myslím, že by ho z úřadu vypoklonkovali tak, že by se zastavil až někde u Kladna a už by tam nikdy nesměl Takže úředníci, pozor, ty problémy když se to “proflákne” nestojí za to. Není to jen Vaše ostuda, ale ostuda celého úřadu..

Další perlička v seriálu se týká náplně jednání s úředníky. Napsal starší pán stížnost, že v dobách, kdy jsem se zabýval vypisováním dopisů na různá místa ve věci LAA, že to bylo pro všechny lidi a že by to bylo potřebné i teď, protože Koubík s Brskovským z LAA udělali ultralehké ÚCL! Teď je to prý nezajímavé, protože pracuji jen pro hrstku bohatých co mají na velké létání.

Velice zajímavý avšak docela úzkoprsý názor. Pánovi jsme doporučil, ať si tyto dojmy skočí na LAA vyříkat s panem Brskovským, protože dle mého názoru se věci mají trochu jinak.

Další perličkou byl komentář čtenáře: “To se Ti to tam Mácha teď s nima jedná vesele a jdou Ti na ruku, když tam Vlasta Dvořák těsně předtím udělal pořádnej vítr a nechal vyměnit ředitele.”

Jaké podíl na “zprůchodnění” ÚCL Vlasta ve skutečnosti má, nedokážu posoudit, protože přesně nevím co se tam dělo a ani se v tom nemíním nijak rýpat. Nejsem letecký historik. Prostě to tak funguje a v porovnání s tím, jaké problémy jsem měl s úředníky ÚCL před pěti lety, je to dnes procházka růžovou zahradou……. Buďme všichni rádi!

Poslední důležitá poznámka, pokud věc nejde s nižším úředníkem a jste přesvědčeni že máte pravdu, stěžujte si k jeho nadřízenému. Neútočte na úředníka samotného, ale konkrétní a jasně definovaný problém v systému! Čím přesněji problém popíšete, tím rychleji bude vyřešen. Pokud to neprojde ani tak, zbývá stále Min dopravy, Easa, nebo jiná pobočka v cizině. Jak plyne i z článků zde, v cizině má něco smysl vyřizovat pouze tehdy, pokud jsou požadavky na domácím úřadě opravdu diametrálně odlišné. Pokud je požadavek doma jen o něco málo vyšší než na cizím úřadě, je jednodušší a rychlejší se přizpůsobit.

Včera mi pan Horák z ÚCL zaslal oznámení o uznání požadované teorie k obnovení PPL-H a také uznání ICAO level 6 zkoušky z angličtiny. Vše v pohodě, až na jeden malý zádrhel:
Postrádám však potvrzení o absolvování předmětu 070 Operational Procedures.
Pro info: V UK předmět 070 na rozdíl od požadavků hlavy C předpisu JAR-FCL spojují do jednoho s předmětem 010 Air Law.

V UK se zkoušky na rozdíl od ÚCL dělají ve dvojicích. Na jedné straně dobře, protože platíte jako za jednu zkoušku a máte dvě. Na druhé straně špatně, protože dvojce jsou pevně dané a nelze je naskládat tak, jak potřebujete. Náhledem do tohoto formuláře http://www.caa.co.uk/docs/33/SRG1127FF.pdf zjistíte, jak jsou zkoušky složeny. Máte li štěstí a úřad chce Air law a oper. procedures, děláte jen jednu zkoušku a máte rovnou v ČR dvě. Ale pokud chce Air law a AGF, budete místo dvou dělat čtyři zkoušky. Nicméně detail který je potřeba mít na paměti a který na situaci nic nemění. ÚCL zkoušky uznává a není žádný problém. Zkoušku dodělám časem až půjdu na praktický TR test.

Po dohodě s UCL jsem se podrobil požadovaným teoretickým zkouškám. Jelikož je okolo zkoušek RT stále spoustu diskuzí, přidal jsem si i tuto zkoušku, abych viděl jak se to řeší jinde. Vlastní prožitek, ideální zkušenost Tato zkouška byla jednoznačně nejzajímavější a trvala dohromady asi 3 hodiny. Test z teorie 40 otázek. Překvapivě o dost složitější a těžší než VRF IFR Communication na ATPL v Oxfordu.

Praktická část byla mnohem zajímavější. Dostal jsem výřez mapy, seznam letišť a používaných frekvencí všech zařízení, které cestou potkám. Trať obsahovala všechny možné situace, jaké mohou za letu nastat a kterými se je se třeba prokecat včetně PAN a MAYDAY situací vyvolaných jak z mojí strany, tak jiným účastníkem provozu. V předposledním rameni letu jsem měl vyhlásit PAN jejíž důvodem bude nepravidelný chod motoru a nemožnost ovládat bohatost směsi.

Následovala hodina na přípravu a pak odchod do “kurníku” což je maličká místnost v níž je židle, stůl, selector switch box a náhlavní souprava . Examiner jde pak do sousední místnosti, kde postupně simuluje všechny funkce, které cestou pilot volá – ground, info, radar approach atd…………. Začíná se nastoupením do letadla, tedy ohlášením se na ground a požádání o povolení nahození motoru. Končí se na posledním letišti navedením na parkovací místo.

Zkouška je logická a jasná. Neexistují žádné lahůdky jako je čtení z příruček, zkušební komise a podobné výstřelky tak, jak to známe z ÚCL. O tom jaké podmínky letu budou pilotovi zadány rozhoduje examiner. Variace jaké Vás mohou potkat najdete zde v diskuzi ostatních lidí, kteří zkouškou prošli.
http://www.pprune.org/private-flying/348022-ppl-rt-practical.html

Seznam toho co má být u zkoušky přezkoušeno je zde:
http://www.caa.co.uk/docs/33/FORSRG1171.PDF
a zde:
http://www.caa.co.uk/docs/33/ga_srg_09webSSL22.pdf

Pro začátečníky by měla této zkoušce předcházet teorie v délce 16 hodin. Běžně se redukuje na 4 hodiny pro nativně mluvící lidi. Ten kdo má praxi samozřejmě přípravu nepotřebuje a zkouška je formalitou. Jediné co mi examiner vytknul bylo používání zdvořilostních frází. Jak známo, starého psa novým kouskům nenaučíš, zvyk je zvyk a samozřejmě to není důvodem k propadnutí u zkoušky.

Zkouška stála 130 liber, probíhá stylem černá/bílá, buď rozumíte a “prokecáte se”, nebo máte smůlu. V UK se dává buď level 6 nebo nic, protože tam nejde o schopnost porozumění ale jen o vědomosti. To je naše smůla, pro Angličany výhoda, kterou si ani neuvědomují……….

Susmasumárum : Jednoduché, logické, bez problémů a možnosti jakkoliv ovlivnit výsledek examinátorem. Kdy tomu bude tak i v ČR?

Vážený pane Mácho,
Po konzultaci s pilotem-examinátorem ÚCL Vám sděluji následující:
Vzhledem k tomu, že Váš průkaz PPL(H) spolu s typovou kvalifikací R-22 pozbyly platnosti v roce 1997, čili nejsou platné déle než 10 let, ÚCL požaduje pro obnovu platnosti:

2. Praktický výcvik: Celý typový výcvik R-22 znovu, tj. minimálně 5 hodin plus zkouška dovednosti, viz Dodatek 1 k JAR-FCL 2.261 (b).
S pozdravem
Vladimír Horák, ředitel odboru způsobilosti leteckého personálu

Dle posledního doporučení pana Horáka jsem vzal zápisník a šel za examinátorem nechat se odhadnout kolik že to hodin potřebuji odlétat. Jak to probíhalo napíšu později, byla to pěkná psina s examinátorkou výšky 1,50 metru:) Odlétali jsme spolu osnovu tak, jak to požaduje každá škola v UK v případě PPL-H propadlého pět a více let: 2 hodiny udržovacího výcviku s tím, že instruktorka řekne, zda to stačí a examinátor udělá přezkoušení. Následují dvě teoretické zkoušky: air law a human performance. To je UK, české ÚCL má svou hlavu i přesto, že je národním zastoupením jedné a té samé organizace. Souhlas s předhozením k examinátorovi a kopii pověření examinátora jsem zaslal panu Horákovi, odpověď je v úvodu.

Tolik konečné rozhodnutí ÚCL. Co na to říci? Z hlediska praktického bez diskuze rozumný požadavek i když o 3 hodiny tvrdší než je tomu v UK. Nezbývá tedy než souhlasit, podřídit se a až zas někdy jednou vyjde trochu času dolétat 3 hodiny

A poslední praktická věc: Elektronická komunikace s ÚCL. Pokud jde o věc jednoduchou, pan Horák odpovídá obratem. Pokud jde však o složitější věc a je potřeba konzultace s dalšími pracovníky ÚCL, bylo by dobré oznámit žadateli do 24h, že žádost byla přijata a pracuje se na ní. Důvod je jednoduchý, problémy se spamem se neustále zvětšují a žadatel pak neví, zda žádost dorazila, nebo je spolknul požírač spamu.. Pokud jde o písemné žádosti, tam se není třeba obávat, podatelna ÚCL je vzorová

Horký zápisník je ten, se kterým máme velké plány na cestě ke svým snům. Jak jsme si již řekli, to co stačí úředníkovi na ÚCL, zadaleka nestačí zvědavé přijímací komisi u firmy, kam se přihlásíte na pohovor.

Když už se to stane, už se neodstane, říkávala moje babička. Pokud měl zápisník pilot dobře podepsaný s aktuální adresou, stále existuje náděj, že se zápisník někde najde. Nicméně zašít s jeho obnovou je potřeba ihned. Podíváme se, jaké máme šance:
1) Instruktor.
Většina lidí, kterým se ztráta zápisníku podaří, utíkají do firmy kde létají či létali a z a nutí zaměstnance aby jim z počítačů vydolovali jejich záznamy. To je velkou chybou, protože tím, kdo má v podstatě kopii Vašeho zápisníku, jsou Vaši instruktoři. V jejich zápisníku se zrcadlí Váš zápisník, neznám instruktora, který by nebyl ochoten pomoci se zrestaurováním zápisníku svého žáka. V průběhu každého výcviku se instruktor se žákem vždy sblíží a často se z obou neznámých lidí stávají kamarádi na zbytek života. Obzvlášť pokud je instruktor doudovských kvalit, který netroubí do okolí chyby svého plachtařského žáčka, který je dnes kapitánem doutníku, platí toto pravidlo dvojnásob

Instruktor je také tím, kdo je dobrou spojkou mezi interním chodem firmy či větší FTO a snadno poradí či pomůže za kým jít v případě potřeby výtisku dat z PC nebo potřeby jiných potvrzení.

2) Uložené faktury a účty
Faktury a účty
- ze školy či půjčovny letadel
- z půjčovny aut
- kreditních a tankovacích karet
to jsou příklady, na jejichž základě se dá zpětně dohledat kdy kde a kolik pilot nalétal. Když někam doletím, automaticky potřebuji nějak odjet z letiště, zkoumat okolí nebo jedu s nějakým cílem. Potřebuji k tomu auto, letadlo na zpáteční cestu potřebuji natankovat, potřebuji nějak platit. Kratou nebo šekem. Šeková knížka je také dobrým záložním “logbookem” Mnoho firem nebere peníze v hotovosti ale pouze šekem, proto si piloti na každý šek zapíšou za kolik hodina na čem byl jednotlivý šek vystaven, případně imatrikulace letadla.

3) Evidence letadla
Palubní deník, letištní časomíra a třeba hlavní kniha aeroklubu jsou dalšími přesnými zdroji odkud je možné čerpat data. Problém je v tom, že do těchto dokumentů Vám nemusí být umožněno nahlédnout a zákon stanoví je udržovat pouze po dobu tří let.

4) Účetnictví firmy 5 let
větší šanci pak máme v účetnictví firmy, kde pilot létal. Zákon stanoví archivaci účetnictví 5 let, tedy o dva roky déle, než je tomu u leteckých dokumentů.

5)Letecký úřad
A poslední je samozřejmě letecký úřad, kde ve Vaší složce zaměstnanci mohou dohledat alespoň stav, hodin který jste vyplnili při poslední žádosti o zvýšení kvalifikace.

Suma sumárum, ztráta horkého zápisníku je nepříjemná věc na dlouhou dobu dopředu a je potřeba se smířit s tím, že “slepený džbán” už nikdy nebude mít kvalit z doby těsně před okamžikem, než upadl na zem.. I když zrestaurujete zápisník sebelépe, stále to bude kopie a na Vás navždy bude ležet stín podezření, že v něm není vše jak má být a také jedna jistota: Vy jste tím, kdo nese plnou odpovědnost za ztrátu svého zápisníku…. Vaše chyba jednou pro vždy a tu Vám nikdo neodpáře..

Předcházející článek mluví jasně a bez diskuze. Zde jsou základní zásady, které je potřeba dodržet, aby bylo dosaženo výše uvedeného cíle.

1) Zápisník patří do obalu!
Na koženém obalu heli-zápisníku je vidět, že nějakou tu tvrdší ránu dostal, ale na zápisníku samotném to vidět není. A to je důležité!

PPL-H Založený 1995; uzávěrka 274h26min; 654 startů; 15 let starý zápisník

2) Zápisník se NIKDY nevyndavá z obalu v letadle.

V tomto bodě dělá spoustu pilotů velkou chybu. Zapisovat údaje do zápisníku hned po letu v letadle, vidím mladé piloty pravidelně. Zápisník je kniha, která položená na kolenou pilota snadno sklapne a propadne pilotovi mezi nohama na špinavou podlahu letadla. V lepším případě se zápisník v průběhu pádu zaklapne, umažou se jen desky a otlučou rohy. V horším případě dojde na “chleba padlý namazaným dolů”, pokrčí a pošpiní se samotné stránky zápisníku.. Jedinou vyjímkou které je “shora” dovoleno je Váš instruktor, který zapíše do vašeho žákovského zápisníku chyby hned po letu. Musíte mu prominout, většinou to bývá starší pán s kratší pamětí a potom, co se po Vás v letadle vystřídá dalších 5 žákům by Vaše elévovské chyby jednoduše zapomněl

3) Není pouzdro jako pouzdro.

Jaké koupit pouzdro na zápisník je častým dotazem v pilot shopech. Záleží na každém pilotovi podle toho, kolik typů letadel létá. Jelikož lítám vše co se může dostat do vzduchu, preferuji jednoduché a lehké obaly. V každém z nich mám zápisník, kopii medicalu a pilotní průkaz na daný typ letadla. Když jdu létat, sáhnu po tom správném obalu a vím, že v něm mám vše co potřebuji. Piloti kteří létají pouze jeden typ letadla, preferují větší těžší a složitější obaly s mnoha přihrádkami, kam je možné uložit psací potřeby, kreditní karty, karty na tankování leteckého benzínu, karta pro otevření branky na letišti a podobné “nutnosti” které pilot potřebuje k pocitu štěstí. Hlavně v USA, Vás vybaví tolika kartami, že brzo nevíte, která k čemu vůbec je

4) Sběr dat.

Za mých mladých let nás naučili základním a musím podotknout správným návykům v aeroklubu. Z otrhaného sešitu, který se nosil na start a nazýval se “časomíra”, se zápisy večer po poletovém rozboru zapisovaly do zápisníků na klubovně. Vše se dělalo s umytýma ruka v první řadě, v klidu, v pohodě, nikdo nikam nepospíchal, zápisníky se museli nechávat na určeném místě. Později, když už pilot začal létat motorově už to nebylo tak jednoduché, kuřáci to řešili zápisem na krabičku od cigaret, my ostatní na hřbet ruky, pytlík od svačiny, spodní nebo zadní stranu mapy či kousek novin. Nicméně návyk sbírat data a zapsat je až bude klid trval a nikoho nenapadlo zapisovat je do zápisníku v letadle.

Postupem času přišly mobilní elektronická zařízení jako mobilní telefony, PDAčka, laptopy a další chytré věcičky z nichž nejchytřejší jsou přímo elektronické logbooky Nicméně jak je uvedeno v předcházajících článcích, pan Horák povoluje sjetiny z PC pouze pilotům z ČSA, takže máme zatím smůlu a musíme zapisovat ručně

Suma sumárum dnešního článku je velmi jednoduché: Už v útlém pubertálním mládí by si pilot měl uvědomit, zde to s létáním myslí vážně, chce se mu věnovat celý svůj život. Pokud odpověď zní ANO, chovejte se se od Vašeho prvního zápisníku s vědomím, že za dvacet let onen zápisník může být příčinou získání zaměstnání a na základě jeho precizního vedení někdo jednou rozhodne, že Vám začne za Vaše letecké umění platit. Jak z celého seriálu plyne, úředník na ÚCL to jistě nebude, jemu je čistota a úroveň vedení Vašeho zápisníku v podstatě ukradená.. Neděláte to pro něj, ale hlavně pro SEBE!

Slova mají provázet činy a důkazy, obrázek nahradí tisíce slov. Zde jsou obrázky zápisníku z roku 1984. Ani po 26 letech které uplynuly od založení tohoto zápisníku, nemám problém jej předložit kdykoliv a komukoliv. Nemusím se stydět ani za to jak vypadá zvenku, ani za jeho obsah. Opak je pravdou, jsem velmi rád, že se mi podařilo tento zápisník uchovat do dnešních dnů a jeho ztráta by mě velmi mrzela…..

Jak z minulých článků o zápisnících plyne, dělení podle teploty je zcela trefné a vtipné Rada uložit důležitý zápisník do mrazáku vyvolala spoustu legračních komentářů a úvah, například – co se stane když vypnou proud na delší dobu, nebo aktivní manželka v době, kdy jste na služební cestě, mrazák odmrazí, vyčistí a nějakej starej zapomenutej sešit vyhodí Do mailu mi spadlo i seriozní poučení a sice že takovéto ukládání dokumentů je velice profesionální, jelikož ve zmraženém stavu se už několik let nachází velká část dokumentů Národní knihovny, která byla postižena záplavami.

Ale zpět k zápisníkům. Žhavý byl tedy popsán v úplně prvním článku Zfalšované zápisníky. Rada jednoduchá, pokud takový zápisník máte a ještě na to nikdo nepřišel, neriskujte, do nového zápisníku zapište to co do něj po pravdě patří, starý hoďte do kotle! Obnovte trpělivost, pracujte na sobě, brzo v zápisníku bude to, co tam má být..

Horké zápisníky: Jak plyne z předchozího článku, jsou zápisníky se kterými máte nějaký cíl = míříte k profesionální kariéře, jejich ztráta by hodně bolela, jejich restaurace by trvala dlouho a byla by nákladná. Jsou to tedy zápasníky které už píšete třetí rok, nebo díky intenzivnímu létání jsou zaplněny z více než padesáti procent. V obou případech je takový důležitý zápisník dobré uzavřít a šup s ním do mrazáku. S následným zápisníkem, se Vám bude žít v další sezoně či dvou o hodně veseleji:) Tento odstavec platí hlavně pro lidi, kteří se vydají za moře právě a jen s cílem naplnit zápisník levnějšími hodinami. V tomto případě musím na druhou stranu některé lidi uklidnit, protože poctivý zápis do zápisníků úplně stačí a není potřeba běhat po advokátních kancelářích a nechávat si potvrdit zápisník tak, jako to dělá nemálo českých pilotů. Není to žádná povinnost, na ÚCL ještě tak pedantní zdaleka nejsou

Chladné zápisníky: Ztráta Vás nechá chladnými Logicky, pokud s nimi nemáte vyšší cíl, v klidu psát až do konce, občas si poznamenat poslední nálet, v případě ztráty zapsat poslední známý nálet a v klidu pokračovat dále.. V USA povinnost vést zápisník neexistuje, letadlo je brané jako auto s křídly a piloti by se na takový požadavek dívali stejně. jako kdyby u nás někdo po řidičích auta dnes chtěl, aby si psali deník kdy řídili oni a kdy jejich manželka:) Stejně nesmyslné……

Sumasumárum, pro čtenáře Aeronovin sledující cestu k profesionalitě jsou nejdůležitější horké zápisníky – poctivě, v čistém prostředí a přehledně vedené. Jinými slovy, zápisník který jednou předložíte před komisi, i přesto, že v něm bude hodně zapsáno, musí vypadat zvenku jako nový. Žádné olámané rohy, upatlané desky a uvnitř škrtance.. Jak vést zápisník přímo profesionálně, si řekneme v dalším článku…..

Než se začneme zabývat taktikou sběru dat do zápisníku, podíváme se na některé případy, jak lidé řeší uložení zápisníků. Půjdete li cestou Aeronovin, máte před sebou nějakých 10 let starostí o zápisník. Začnete v 15 letech plachtařinou, skončíte CPL nebo ATPL v 25 letech. Za těch přibližně deset let Vás bude touto cestou provázet minimálně pět zápisníků. Kadeti, kteří celou cestu zvládnou za 18 měsíců, takové starosti nemají, za ně FTO předloží sjetinu z PC.

Jaký je rozdíl mezi poznáním kadeta a poznáním nadšence, který ke svému povolání dospěje za deset let, jsme si řekli v předchozích článcích. Po cestě podle Aeronovin máte jednu 100% jistotu – nikdo Vás nikdy nenazve pilotem rychlokvaškou

Jak uvedeno v předchozím článku, jednou přijde chvíle, kdy 99% procent z Vás usedne před komisi, která bude rozhodovat i na základě úrovně vedení a obsahu zápisníků o Vašem přijetí do prvního zaměstnání. Poprvé je to vždy nejtěžší, pak už to jde samo – říkaly naše babičky:) To, že tato chvíle jednou přijde, je tedy potřeba si uvědomit hned v pubertálním věku, když začnete psát plachtařský zápisník. Z výše uvedeného plyne, že musí být veden poctivě, úhledně a že je potřeba jej zabezpečit proti ztrátě. Vojáci dodnes, policajti a třeba aeroklubáci před revolucí to měli jednoduché, zápisníky se nesměly odnášet z letiště, musely být uložené na určeném místě, kdykoliv připravené k nahlédnutí kontrolnímu orgánu. Tímto systémem jednoduše došlo k tomu, že pilotova dokumentace byla v průběhu týdne zkontrolována inspektorem a pilot se o kontrole nedozvěděl vůbec, nebo až když inspektor objevil nesrovnalosti v dokumentaci. Jednoduché, rychlé a funkční.

Dnes je jiná doba, zápisník je osobním majetkem pilota a ten si jej musí chránit sám. Začneme tedy zápisníky, které jsou buď plné, nebo na ně byl ukončen stupeň výcviku – žákovské. Pro nás nadšence mají žákovské zápisníky enormní hodnotu – mnohonásobně vyšší, než ty automaticky ze žákovských plynoucí a následující. Mezi řádky zachycujícími první krůčky pilotního života, si člověk může po letech také vyčíst svoje cíle, touhy a sny, které jej provázely v době kdy byl pilotem elévem:) Po letech se pilot pak může sám na sebe podívat do zrcadla a porovnat si, kolik z oněch dávných snů zůstalo sny a kolik se jich opravdu splnilo, nebo dokonce předčilo očekávání.. Není divu, že ten, kdo si tuto dvojí hodnotu zápisníku uvědomuje, se snaží svůj první zápisník ochránit co nejlepším způsobem.

Mrazáky
Začnu tím nejkurióznějším, vynalezeným američany v Kalifornii a na Floridě. V teplejších částech USA se většinou bydlí v duplexech, lidově řečeno v barácích z papundeklu. Vniknout do takového baráku nedá zloději mnoho námahy, požáry nebo vyplavení jsou také častou záležitostí. Mnoho pilotů nenechává nic náhodě, nakupuje vakuovací pytlíky na potraviny, zápisníky do nich uloží, vysaje vzduch a uloží je do mrazáku:) Od tohoto kroku se předpokládá, že v případě krádeže v domě tento cenný dokument zůstane nenalezen, v případě požáru nebo záplavy pomoc přijde dříve, než bude narušen obal mrazáku a zápisník přežije pohromu bez úhony. Zní to směšně, ale když nad tím pouvažujete je to velmi účinné domácí řešení..

Trezor doma
To je řešení tak napůl, dobrý trezor musí být drahý, pokud po něm někdo už jde, většinou se po odchodu lupičů nenajde ani trezor:) Z obsahu trezoru loupežníka Vaše zápisníky logicky zajímají nejméně, proto skončí v nejbližší popelnici nebo v kotli. Šance že je naleznete i přesto, že jste si je dobře podepsali, je v podstatě nulová..

Trezor v bance
Velice dobré řešení pro uložení cenností a dokumentů. Pronajmout bezpečnostní schránku v bance stojí okolo 40 USD za rok. Za 400 dolarů máte schránku na deset let, zápisníku je tam lépe než dobře.

Self storage
Velice populární řešení pro spotřebáky američany když už se doma nemohou pohnout a zakopávají o harampádí, které je jim líto vyhodit. Za nějakých 50 dolarů měsíčně si pronajmou sklad. Není to nic jiného, než jakési garážové družstvo, kde se neparkují auta, ale skladují věci. Tento sklad je hlídaný 24h proti veškerým živlům. Krabici od bot plné zápisníků je v ní také velmi dobře a bezpečno:)

Tolik základní a nejpoužívanější praktiky uzavřených zápisníků na památku, nebo pro zvědavou přijímací komisi. Fantazii se meze nekladou, dle výše uvedených tipů Vás jistě napadnou další řešení. Rozhodně je dobré alespoň poslední stránku z uzávěrky zápisníku mít někde poznamenanou, aby když už přeci jen ke ztrátě dojde, měl člověk alespoň základní přehled..

Dělení na polovinu
Hodně lidí používá jednoduchý trik. Zápisník píše jen do poloviny, v polovině jej uzavře a pokračuje v dalším zápisníku. Ztráta dat v případě ztráty zápisníku je jednoduše 50%.

Nový zápisník každé tři roky
Také šikovné řešení, jak psáno v předcházejícím článku, firmy mají povinnost držet data tři roky zpět. Nosit sebou zápisník, který obsahuje starší data která se budou po třech a více letech jen těžko dohledávat, je riskantní.

Nový zápisník s každým novým pilotním průkazem.
Také šikovné a hlavně potřebné a logické řešení. Po získání průkazu v zahraničí je dobré starý zápisník uzavřít a založit nový který budete předkládat stejné autoritě, která vydala zahraniční průkaz. To platí obzvlášť v případě, že aktuální autorita má jiné požadavky na vedení zápisníku než ta předcházející.