Vážený pane řediteli,
blíží se konec roku 2010. Dovolte mi prosím jako pilotovi a investigativnímu novináři v letectví sdělit Vám několik nejdůležitějších postřehů a zkušeností z posledních dvanácti měsíců.
1) Čeští piloti jsou nepotřebným zbožím nízké kvality
Začnu tím, co mě nejvíce trápí. Lépe řečeno tím, co trápí nejvíce pilotů, kteří investovali do svého leteckého vzdělání v českých FTO. Jak již možná z předcházejících článků víte, máme v ĆR velkou skupinu nezaměstnaných pilotů, kteří investovali v českých leteckých školách nemalé finanční prostředky. V průběhu pravidelné komunikace s mnoha piloty z této skupiny jsem zjistil, že pilot připravený v české FTO, nemá žádnou šanci konkurovat u přijímacích pohovorů pilotům, kteří byli vycvičeni v jiných evropských školách. Laťka požadavků ÚCL na znalosti a dovednosti studentů je v současné době zřejmě na nejnižší úrovni v Evropě. Z velkých českých FTO se staly “montovny na pilotní licence” ve kterých pracují instruktoři s velmi nízkou úrovní leteckého vzdělání, lépe řečeno sotva splňující požadavky. Cílem těchto “amerických” škol je chladnokrevně obrat studenta o veškeré peníze které má a zajistit mu hladký průchod zkouškami na ÚCL. Tím to také končí. Jaká je skutečná situace jistě víte z dopisu Radima Olbrechta , který jste obdržel před několika měsíci: http://aeronoviny.cz/storage/zoufaly_stav_cz_fto.pdf Můj pohled “zvenku”, odpovídá přesně tomu, co píše “zevnitř” jeden z majitelů školy..
2) Korupce na ÚCL
O korupci na ÚCL se mluví zcela veřejně a otevřeně. Prezident AeČR Dvořák v průběhu roku několikrát na různých jednáních a na fórech zopakoval, že známosti a vliv na ÚCL má, nebo by měl mít každý, kdo na Vámi řízeném úřadě chce něčeho dosáhnout.
Jelikož s touto Dvořákem propagovanou systémově – destrukční ideologií zásadně nesouhlasím a jsem zcela opačného názoru, vytvořil jsem sérii článků kde jsem na reálném příkladě komunikace s úředníky ukázal a dokázal, že žádných známostí při slušném jednání není potřeba. http://aeronoviny.cz/category/ppl-licence-servis/ Na základě této ukázkové akce pevně věřím, že doby, kdy se v zájmu hladkého průběhu zkoušek mezi přezkušovanými vybírala stovka na ohnivou vodu pro inspektora kalivodu, už dávno pominula a dnes již takovéto praktiky na ÚCL nefungují.
Bohu žel, je pravdou, že se v zahraničí traduje možnost koupě pilotní licence v ČR. Na cenu jsem byl dotázán několikrát, stejně tak na to, zda oplývám schopnostmi a kontakty na českém ÚCL v zájmu zajištění takové licence. Nicméně zájem o nákup PPL/ATPL v ČR považuji za kauzu odvozenou z prodeje řidičských průkazů Němcům, která byla novináři v zahraničí velice dobře zdokumentována a byla horkým tématem v médiích EU po dobu několika týdnů. Nezbývá než věřit, že můj závěr není naivní a že protikorupční a další bezpečnostní složky státu které tyto věci sledují, nejsou opačného názoru.
Důkaz, že si někdo koupil pilotní průkaz nemám a sám tomu také nevěřím. Bohu žel, na druhé straně jsem přesvědčen, že spolupráce mezi majiteli škol (především v okolí Prahy) a zaměstnanci ÚCL došla tak daleko, že ÚCL podnikatelům provozující letecké školy v podstatě nepřekáží. Jinými slovy, požadavky na praktické dovednosti spadly velmi nízko v zájmu reklamě-poplatného tvrzení školy – dáme Vám záruku, že to u nás udělá každý. Není to nic jiného, než českými podnikateli okoukané okřídlené anglické “100% Guarantee to Pass Your PPL exam” proti kterému v těchto dnech bojuje EASA.
3) Komunikace s ÚCL
Jednoznačně lze říci – zlepšila se. Úroveň jednání úředníků jaká panovala před deseti lety a dnes, vůbec nelze srovnávat. Dle vlastních zkušeností bych řekl – zlepšilo se to o 95 procent! A co je těch zbylých 5 procent, která nejen mě trápí? Je to neochota ÚCL odpovídat na “horké otázky”. V průběhu roku jsem požadoval po ÚCL
- zavedení systému možnosti protestu proti špatně přeložené otázce a vůbec celkové revizi české otázkové databanky v níž jsou stále nesmysly. Nedostal jsme žádnou odpověď
- statistiky výsledků zkoušek pilotů. Bez problémů jsem je získal na úřadech a ve školách v okolních státech, avšak z pana Horáka se mi je nepodařilo “vytlouci” ani jako občanovi ani jako novináři na základě Zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Podobně dopadl i Radim Olbrecht ve snaze zjistit výsledky zkoušek svých žáků v zájmu zlepšení kvality výuky ve svojí FTO. Ani jeden z nás nedostal odpověď. V mém případě to nakonec po dlouhém “handrkování” s panem Horákem zachránila tisková mluvčí ÚCL odkazem na výroční zprávu ÚCL, kde je alespoň nějaký náznak požadovaných statistik uveden.
- postoj ÚCL k zavedení E-learningu na základě zkušeností z Oxfordu. Bylo mi sděleno, že je to sice velmi zajímavé, že ÚCL se s tímto nápadem a požadavkem požadavkem ještě nesetkal a věc musí prokonzultovat s EASA. Na odpověď stále čekám..
Tolik nejdůležitější postřehy z průběhy o problémech z minulého roku z oblasti, se kterou se v Aeronovinách zbývám. Za největší problém samozřejmě považuji bod jedna. Jak plyne z dopisu Radima Olbrechta, už i sami podnikatelé si uvědomují, že snižování laťky požadavků na výcvik je “cestou do pekel” pro pověst českých škol mezi zaměstnavateli pilotů a z ní plynoucí zájem o české piloty – produkty jejich vlastních škol. Umění zajistit si na ÚCL lehký průchod vlastních žáků a ohlasovat 100% pass je sice hezká věc, ale zahraniční zaměstnavatelé skutečnou pravdu odhalí velice rychle a jednoduše. Ve výsledku na to doplatí jak ÚCL samotné, tak školy nedostatkem zákazníků.. Tolik z obchodního hlediska, stejně důležitým hlediskem je bezpečnost létání pilotů které produkují velké školy. Nebudu to rozvádět, Javorník ukázal, že špatný výcvik lehce může stát život…
Vážený pane řediteli, věřím, že Vám výše uvedené informace “pohledem z druhé strany” pomohou k vyšší kvalitě rozhodnutí, která přijmete v příštím roce v zájmu plynulého a hlavně bezpečného chodu českého letectví ve všech oblastech, za které nesete jako ředitel ÚCL zodpovědnost..
S pozdravem
Pavel Mácha
aeronoviny.cz