Jak to bylo s vrcholovým sportovním bezmotorovým létáním v době minulé, co znamenal jeden jediný světový rekord z roku 1957 a poctivá a usilovná instruktorská práce s mnoha mladými lidmi a jak je tato vydřená práce zneužívána budoucími vandaly a tuneláři. Co znamenají všechny světové rekordy za naši zemi, vykonané v jedné rodině za vlády gaunerů, tunelářů, našich deformátorů a bývalých přisluhovačů totalitní moci.
Dnes, po důkladné kontrole na Aeroklubu ČR a dokázání úniku financí, určených jen na sport jako přísně účelových státních dotací a jejich zneužívání k jiných účelům s hrozícím bankrotem, kdysi slavného Aeroklubu s líhní mistrů světa v letecké akrobacii, se musí za tento propad v mezinárodním hodnocení FAI najít viníci. Proto si pan Vach i Dvořák a IVO vybírají ty, na kterých se morálně nejvíce provinili. Zakládají nové LSC a plachtařskou asociaci, aby se vyhnuli postihu, aby se vlk nažral a Aeroklub zůstal celý jako dosud se dařilo vše známostmi Dvořáka zakamuflovat a brali nadále i za jiné státní dotace pro sebe a věrné na rozhazování, jak podle složení staronových v nově založených organizacích, okrádačů nás všech můžeme snadno předpokládat.
Vachu, starej se raději o své neduhy a nech mě na pokoji. Mohu se za svojí celoživotní práci i pro ostatní a reprezentací naší země, vesměs prováděnou v ústraní nebo v ilegalitě, totiž každému podívat zpříma do očí.
Dva roky od zahájení výcviku v bezmotorovém létání roku 1953, v mých 19 letech, mě zavolal krajský plachtařský inspektor Jindra Formánek a do zápisníku mě napsal kvalifikaci instruktora s přidělením 12ti členného družstva. A v zápětí v mých 23 letech, ještě jako juniorovi po vítězství na tehdejších III.CPZ, světovém rekordu a vítězství na Mezinárodním mistrovství Francie (není to zajímavé?) mě potvrdil do funkce aktivistického inspektora.
Zaměstnancem jsem nikdy nechtěl být, chtěl jsem si zachovat zdravý a bojovnější přístup ve výkonnostním sportu, maximálně možně vzdálen intrik a všeho, co brzdí. Jezdil jsem trpělivě po mnoho víkendů po kraji přezkušovat žáky na sóla a pilotní zkoušky, aniž bych se mohl věnovat plně sportu. Byl to velký základ do leteckého života. V tehdejší, ještě ne všude odstraněné doznívající masarykovské demokracii, jsem u mnoha lidí znamenal vzestupného sportovce, než se dostal k moci normalizátor Vach a dal na mě zhoubné politické hodnocení, které na ÚV Svazarmu museli respektovat. Více faktů se dozvíte v knížce Smetena z oblačných výšin a připravované DZMO. I to, že IVO odmítl naše budoucí plány včetně projektu Icada jako chiméry.
Byl to přirozený vzestup po odborné stránce, jaký Vachovi chyběl – přeskočil všechny odborné mezičlánky a jako neznámý člověk byl politickými orgány Aeroklubu Svazarmu jako vhodný doporučen do vysokého postavení trenéra státní reprezentace v období normalizace ze zcela jiných důvodů – zavést normalizační husákovský a brežněvovský pořádek do reprezentace po posledním kvalifikovaném a oblíbeném člověku, velkém a čestném sportovci a trenérovi Jaroslavu Kumpoštovi a skoncovat s podvratnými živly ve vrcholovém sportu, mezi nimiž jsem podle něj patřil jako jeho vážný konkurent mezi prvními.
Pamatuji se, byl jsem Dr.Kepákem dotázán, zda bych se ujal této trenérské funkce přesto, že jsem nepřipadal v úvahu. K tomu jsem měl u zpolitizovaných Pokorných a Kdérů škraloup nejen z roku 1968, ale již z roku 1957, kdy jsem odmítl napsat hanlivý článek o francouzském lidu, jaký jsem měl provést proti své vůli podle vzoru F.Kdéra zveřejněném KV č. 21/1954, za který vznikla diplomatická nóta za hanobení francouzského národa a byly definitivně přerušeny všechny dobře se rozvíjející dosavadní styky s Francouzi.
Poznal jsem ve Francii nejlepší přátele, pozvali mě tam za světový rekord a měli jsme tam realizovat dálkové lety. S těmito plány jsem si s Francouzi dobře rozuměl, nikoliv s našimi zpolitizovaným funkcionáři, kteří si vybrali později Vacha jako svého následovníka, který plnil politické příkazy, aniž by musel být členem strany. Do Francie jel na mé osobní pozvání k dálkovým letům někdo jiný, koho tam týden nerespektovali a odhadli jako podivného vetřelce. Bylo po všech mých plánech, a byly vskutku velké.
Přesto jsem nic nevzdával a začal prosazovat výškové rekordy letem do stratosféry a dálkové lety z našeho území i v zahraničí. Pro něco takového nebyla především u malých deformačních funkcionářů u Aeroklubu politická vůle, zatímco na ÚV Svazarmu takové výkony očekávali. Let se Spartakem z Žamberka přes Slovensko a Maďarsko do Rumunska byl pokusem o tisícovku. Moji přátelé, bývalí žáci ve výcviku na větroních, kterých bylo nemálo a zastávali vysoké postavení u vojenského letectva, ČSA nebo ve veřejných funkcích, na mě nezapomněli a chovali se ke mně solidárně jako letci a členové této vzájemně spjaté rodiny jako nejlepší přátelé. Na rozdíl od budoucích vachovců, dodalovců a dnes dvořákovců s velkým zaujetím pomáhali ve velkých rekordních plánech. Byl to důsledek mé poctivé práce pro lidi a jejich odměna jako k někomu kdo jim něco předal z jeho umu a člověku s vizí velkých plachtařských cílů. Tedy nikoliv tomu, co nám předvádí dnešní garnitura Vachů, Krejčíříků, Rendlů, Klugrů, Koutného, Ivánků, Dvořáků a jim podobných ve výboru a v plachtařské komisi, kdy se především postarají sami o sebe a ostatním vzkážou, že nejsou peníze tak ať se o sebe postarají.
Dálkové lety po severní části našeho území a jejich pokračování směrem jihovýchodním nabyly pevné struktury a jsou ukázkou určitě čehosi dokonalého, co Vachovi ve funkci „státního“ trenéra nikdy nedošlo, kam se sám nechal povýšit stejně jako pozdější „generální“ tajemník, aby dosáhli většího respektu u podřízených pro své odborné nedostatky. Nikdy ničeho významného ve sportu nedosáhli sami ani pod jejich vedením jejich svěřenci.
Plány byly vypracovány a byly rovněž nabídnuty pro reprezentační družstvo, avšak jen v omezeném použití. Pro všeobecně známou neukázněnost našich Vachem vychovávaných reprezentantů, kdy porušili celou skupinou stanovenou výšku v letové cestě u Polné a došlo k nahlášení možného střetu s dopravním letadlem ČSA při letovém dni, kdy mohli výjimečně letět v době zákazu létání.
Vach to vše tvrdošíjně zatloukal a nastrčil Keslara, sportovce z aeroklubu, jako obětního beránka za reprezentanty, namísto aby vše řešil po pravdě, čímž si zjednal postavení nezodpovědného funkcionáře a nikdy nemohl získat nějaké dispečerské výhody, ani pro reprezentanty.
V jiném případě jsem tuto možnost nabídl též reprezentantovi Jirkovi Valentrovi v Rakovníku, ale zklamal. Taktéž nedodržel stanovaná pravidla přes upozornění dodržení absolutní kázně. Překročil výšku v letové cestě o 500 metrů!, domnívaje se, že se v takovém letu může chovat a dovolit si porušit předpis a mnohdy i Sportovní kód jako u Vacha. Dalo hodně práce toto porušení zahladit a málem to mohlo špatně dopadnout i pro naše velké plány.
Vach chtěl tyto možnosti pro všechny reprezentanty i pro sebe, jako svoje autorské dílo. Navrhl jsem mu, že mu doporučím jediné jeho dva svěřence, které si vyškolím, aby byli disciplinovaní. Chtěl tyto plány obdržet za vlastní, aby mezi reprezentanty získal větší respekt, který nikdy nemohl mít.
Povolal si na 14ti denní soustředění reprezentantů do Moravské Třebové juniora Břeťu Holešínského z Mladé Boleslavi, aby mu připravil moje plány, o kterých Břéťa jen zběžně něco věděl. Slíbil mu za to účast v reprezentaci, což nebyla pravda, jen vnadidlo. Břéťa mu něco nasmolil co zachytil z mého vyprávění, ale nemělo to hlavu ani patu a Břeťa odejel domů, aniž by Vach splnil co mu slíbil.
Když Vach nastoupil co-by „státní“ trenér , hovořil jsem s nim a doporučil mu věnovat se stejně rekordní činnosti jako závodní jako nutný doplněk tréninkový a propagační s tím, že bude svoji činnost po několika letech bilancovat a pokud nebude mít závodní výsledky a zejména rekordy s pokusy o světové, opomíjí důležitou součást tohoto sportu. K rekordnímu létání měli reprezentanti dokonalý předpoklad – reprezentace měla výběr nejlepších špičkových větroňů zakoupených na Západě a samozřejmě naprosto volné ruce ve středisku, v dokonale technicky a personálně zázemí v Středisku vrcholového sportu (SVS), nyní pod názvem Letecké sportovní centrum (LSC).
Ničeho nebyl schopen využít, ani nejlepších předpokladů ke své slávě Miloše Dedery a Hany Zejdové. Získal pověst pohodlného trenéra, v zimě si užívajícího volna po „namáhavé“ letní sezóně, studoval zahraniční časopisy, psal články. Později když po něm vyžadoval Poborský jako nový ředitel LSC pracovat i v zimě odmítnul a raději se ve volném zimním období věnoval svému podnikání, namísto využít zaprášené špičkové techniky reprezentanty k rekordům, jak se to uskutečňovalo v naší skupině bez techniky a bez peněž, jen se silnou vůlí jít za vizí být světoví.
Toto dokázání, co by se mohlo dělat v SVS (s nemalými penězi, kterých bylo hned po listopadu 1989 a je dodnes dostatek s vrcholovou technikou, nesmí být srovnáváno se skupinou dvou lidí, důchodce a ze sportovního zaměstnání a ze sportu těmito zloduchy zlikvidované pilotky muselo být absolutně potlačeno, zabráněno přísunu nárokované státní dotace (které jak je nyní prokázáno byly zneužívána mimo sportovce), likvidování sponzorů, likvidování v získání techniky. Lidé takto úspěšní, s vysokým mezinárodním kreditem (nikoliv doma) odsoudili že musí zmizet i z historie úspěchů bezmotorového sportu. Protagonisté jednoho z největších světových úspěchů v bezmotorovém létání nesmějí jako hosté a naši nejúspěšnější letečtí sportovci po roce 1989 na konference a IVO na ně píše hanlivé dopisy i premiérovi nebo do zahraničí. Jsou tak vyvrheli, psanci, pracující v ilegalitě pro slávu Českého sportovního letectví. V této době odhalení zneužívání státních dotací na sport Vach a Dvořák musí najít někoho, na koho se bude svádět jejich proradné jednání, vedoucí k bankrotu celého Aeroklubu.
Členové AeČR by konečně měli pochopit, že na co poukazovali Zejdovi nebylo žádným osobním soubojem ale soubojem mezi nimi a funkcionářskými manýry. Lidé pokud chtějí znát pravdu tak by měli naslouchat těm, kteří jsou umlčováni.
Loading ...