A e r o n o v i n y

Pane Mácha,

čtu tady tu hrůzu co jsem si dříve o akrobacii ani neuvědomoval. Žil jsem v domnění, že máme Letecké akrobatické centrum a státního trenéra, kteří vychovávají reprezentanty. Vím, že dotace asi už nejsou to co bývaly, přesto když tak pročítám co tu píšete mám pár otázek.

Jak je vidět máme mimo Leteckého akrobatického centra ještě soukromé školy, které výcvik akrobacie nabízí. V Moravské Třebové je to soukromá s.r.o. společnost, která měla od roku 1994 až do minulého roku obdobný název jako občanské sdružení daný do angličtiny – Letecké sportovní centrum Aeroklubu Čech a Moravy – FLYING SPORT CENTER společnost s ručením omezeným. Nyní to je EEA Tech spol. s r.o.

A dále je v Moravské Třebové občanské sdružení LAC ČR Moravská Třebová a další společnost s ručením omezeným Letecké akrobatické centrum ČR, s.r.o. Vlastně nikdo neví o kterou společnost běží když se o ní hovoří a píše. Snad jen společný účetní.

Kdo tedy u nás akrobaty vlastně odchovává? Nebo je jedna společnost jen na to, aby zajistila přísun státních dotací co-by občanské sdružení, za které pak cvičí akrobatické adepty společnost soukromá a to za ceny, které jsou oproti světu se značnými více náklady, které pak jdou na vrub soukromých osob ať již těch,které letadla pronajímají nebo vlastní nebo které si vezmou jako soukromník provizi za poskytnutí služeb? Proč tento guláš? Kde se létá, ve kterých společnostech na Aeroklubem dotovaných a na soukromých letadlech? Nejspíš tam i tam podle výhodnosti. Chytré.

Když se podívám na obsazení těchto společností a občanských sdružení, prolínají se zde stále ti samí „ podnikatelé“ v letectví a to jak reprezentační trenéři (nejen akrobacie ale i plachtění) a také členové Výboru Aeroklubu ČR a dokonce i revizní a kontrolní komise Aeroklubu ČR. V dalších soukromých akrobatických školách, kde jde o soukromý sektor, najdete jejich majitele ve Výboru Aeroklubu ČR. Nevím, ale není toto v rozporu s Kodexem AeČR?

Jak se tedy gulášový koloběh může odehrávat v praxi?
Dotace – jejich výše je určena jak? Pokud vím dotace se při přidělování určí například na MSMT ze 3 činitelů: medaile, počet členů AeČR a něco jako popularita sportu, zda je či není olympijský. Část z dotace, kterou AeČR obdrží jako baliček za všechny sporty pokrátí a ponechá si část, což zdůvodní tzv. režijními náklady stejně jako u dotací z MD.. Zbylé finance přepošle do občanského sdružení (LAC a nebo Letecké sportovní centrum??), kde se použije na další režie. Kolik tedy v procentech zbude na sportovce a jejich činnost? Víte?

Jediné jak AeČR projeví zájem o medaile, protože za ně jsou peníze ze kterých si ponechají několikanásobný „desátek“ vykáží u akrobatů podvodně i medaile malé, ne mistrovské. To co přerozdělí pro reprezentanty jde tedy do občanského sdružení LAC ČR Moravská Třebová nebo Letecké sportovní centrum? A co je pak z toho hrazeno? Vidíte do toho kde se pak provádí výcvík reprezentantů? Je to pak v LAC o.s., nebo v Leteckém akrobatickém centru s.r.o. A nebo v některé ze zbylých společností? Na letadlech AeČR se pak cvičí pouze členové týmu nebo také zákazníci Leteckého akrobatického centra s.r.o? Kam jde potom zisk? Trenér je placený nebo si na sebe musí vydělat a proto je s.r.o?

Otázek a kombinací je víc. Jen tím chci říct, že akrobati jako takoví na sebe nikdy v tomto guláši nemůžou vydělat. Peníze mají mít jasný tok. Jak jste řekl vydělávají na Svazarmovce medailema, částečně z nich přispějí do soukromého sektoru a vydělávají pro soukromý sektor. Pojem společné kasičky všech ze které by si pak přispěli na sportovní činnost a techniku, na které by pak mohli létat za menší peníz není aplikován v praxi.

Jsem členem AeČR a jak vidím tajemstvím je nejen hospodaření AeČR ale také reprezentace.

Co mě však nejvíc zaráží je, že Bajzík jezdí po světě a musí vědět jak funguje tam. Přesto se uchýlil k zapadnutí do manýrů Svazarmovců. Důvodem rozhodně není všeobecná prospěšnost, která je náplní jeho trenérské funkce. Promiňte, ale nyní se mi na klávesnici nahrnují slova jako mafie, tunelování, bílí koně, já na bráchu brácha na mě, po nás potopa, vlastizrádci.

A kdepak máme stát? Nechci tím říct abychom se na stát spoléhali že tento čurbes bude řešit. Jsme přeci úzká komunita a zavést pravidla, která by byla ku prospěchu celku, snad není věc nemožná, i když dvacet let nám na to zdá se ještě nestačilo. Hledám tedy kde je problém. Ne, nehledám omluvy a výmluvy, jen si myslím že samotný stát, a ať mi to promine, nastavil mantinely jaké nastavil a to jak jsou děravé a že umožňují zneužití vidíme dnes v reálu. Stát v konečném důsledku neprojevuje zájem aby to ve sportech bylo funkční. To že dá peníze a o víc se nestará nestačí. Je to jako v rodině. Děti se musí vychovávat a vést. Nestačí jim dát kapesné a spoléhat se na to, že si zábavu najdou samy. Vidím ve stávajícím přístupu státu, který se zříká jakékoliv zodpovědnosti, velké díry, které umožňují únik státních prostředků.

Tak zdravím a doufám, že se podaří tomu rabování co tu teď vládne zabránit. Josef

Předcházející článek je velice smutný, ba přímo k pláči! Jednou kdysi mi Dvořák napsal, že mnoho věcí už nechápu, protože už dlouho žiju v zahraničí a mám na očích brýle normálně fungujícího kapitalismu, který však v ČR ještě zdaleka nezačal fungovat.

Nemohu jinak, než dát Dvořákovi zapravdu. Opravdu spoustu věcí nechápu a zírám na ně!

- Nechápu, jak sportovci akrobaté chtějí dosáhnout vrcholových umístění na půjčeném letadle! Je to pro mě to samé, jako kdyby světoznámý fenomén sjezdového lyžování Alberto Tomba chtěl jezdit po světových závodech s rukama v kapsách a vyhrávat na lyžích, které si vždy na dobu závodů půjčí v tamní půjčovně lyží.

Pro mě je přirozené, že každý závodník má svoje vlastní letadlo, má jej na nejbližším letišti blízko svého domova a trénuje kdykoliv má jen trochu volného času a nikdo mu přitom ani nerozkazuje a ni jej nijak jinak neomezuje. Na závody pak jede se svým týmem, který jej jednoznačně podporuje ve vidině stejného cíle – vítězství!

Nechápu, kam dali čeští akrobati přirozený rozum, proč nepoužívají kupecké počty a proč se nepobaví se zahraniční reprezentací s cílem zjistit, kam se vývoj v zahraničí v posledních letech ubíral. Je to opravu tím, že někteří akrobaté neumí ani pípnout anglicky? A co ti mladší, kteří už mluví anglicky bez problémů??

Kam se poděl přirozený rozum a přirozená úvaha za posledních dvacet let?? Kdo na to vážení čtenáři odpoví???

Zdravím Aeronoviny – svobodnu evropu českého letectví!

Protože patřím mezi ty, který úpadek české letecké akrobacie také velice sejří, dovolím si některé údaje uveřejněné v předchozích článcích upřesnit tak, jak je vidím já ze své pozice tady v ČR.

Co se napsalo o Bajzíkovi je pravda, všichni to tu dávno vědí. Ti, kteří na Bajzíkovi nejsou závislí, mu dávají najevo co si o něm myslí zcela otevřeně a nikdo mu tady neřekne jinak než Stano K*k*t.

To, že většina lidí si vyláme zuby na cenách v Moravské Vepřové je také pravda. Na ceny si stěžují všichni, ale Bajzík to již několik let omlouvá potřebou nákupu silnějších motorů do Sůček. Na motory nikdy nedošlo, všichni víme, že zisk z Vepřové putuje na Slovenko do rekonstrukce Bajzíkova baráku.

Když na věci někdo upozorní, je hned Bajzíkem pomluven jako lhář, podvodník a nemakačenko, kterému se nechce chodit do práce. O Ramertovi se takto Bazjík vyjádřil nesčetně krát, nakonec Ramerta tímto způsobem dostali stejně jako Dvořáka. Dnes oba drží hubu a krok!

Stano K*k*t má příjemnou obživu, která s reprezentací samozřejmě vůbec nesouvisí. Když akrobatům po počátečním nadšení a slibech slávy a medailí dojdou peníze, z Mor.Vepřové je vyhodí a ještě je pomluví, že mají málo energie!

Já jen doufám, že zejména Martin Muck se po přestávce do toho zas dá!

Co se týče Aeronovinama navrhované akrobatické asociace, nedělal bych si velké iluze. Lidi k jejímu založení by i byli, ale situace je mnohem horší. Ti lidé, kteří už měli založit asociaci dávno, dnes vážně přemýšlejí, do které banánové republiky by se svými letadly a svým uměním zdrhli! Jinými slovy řečeno, tady je to tak v prd*li, že už lidi nevěří ani na tu asociaci a chtějí jít lítat do zahraničí kamkoliv, kde jim nabídnou lepší podmínky.

To je asi tak všechno co jsem chtěl říci pro upřesnění všeho, co už zde bylo uvedeno. Ať se daří, moje jméno prosím neuvádět!

Řidič tvrdej chleba má, zpívá se v jedné písničce. Český akrobat je na tom úplně stejně. Pokud se chce někdo věnovat tomuto ušlechtilému sportu v Česku, nemá to zrovna jednoduché a musí splnit tyto podmínky:
- uživit sám sebe
- uživit státního trenéra a několik dalších svazarmovců
- dojíždět tam, kde zrovna svazarmovec určil, že bude provozováno akrobatické letadlo
- kdykoliv přerušit tréning, protože letadlo leží třeba rok v koutě a nikdo neřeší jeho opravu
- zapomenout na jakoukoliv dotaci od kohokoliv
- být kamarádem se státním trenérem pokud se chce dostat na závody, pokud není kamarád, alespoň umět držet hubu a krok.

Když český akrobat vše výše uvedené splní a natrénuje několik málo ušmudlaných hodin, může se těšit, že bude vyslán na soutěž do zahraničí. Třeba evropskou nebo nedej Bože světovou!

Český akrobat přijel na závody. Tam s hrůzou zjistí, že:
- soupeři se kterými bude soutěžit jsou vesměs majiteli, nebo aspoň spolumajiteli soutěžních letadel. Majitel nebo spolumajitel, na právním vztahu k éru nezáleží, obojí má jednoho společného jmenovatele. Soupeř zaplatí za tréningovou hodinu 2x až 4x méně než Čech!
- soupeři létají za svoji národní akrobatickou asociaci, která je plně podporuje jak teoreticky tak finančně
- soupeři jsou přímo dotováni státem výdaji na cesty
- soupeři dostávají za zlaté medaile v šampionátech přímé odměny od státu. Jinými slovy, soupeři mají jasný stimul vyhrát soutěž!
- soupeři jsou podporováni akrobatickým fondem, který podporuje akrobaty nezávisle na akrobatické asociaci.

Jak je vidět ze shora uvedeného, podmínky mají Češi vskutku tvrdé a proto není divu, že mladší piloti vůbec nezasahují do bojů o první příčky na mezinárodních soutěžích a státní trenér situaci zachraňuje jak se dá reaktivací starších zkušených pilotů, jejichž zkušenosti zaplatil kdysi ještě komunista.

Otázka zní, kdy nastane obrat. Ihned, až se akrobati proberou, otevřou oči a pochopí, že touto cestou nikam nedojdou ani za sto let. To je teoretická stránka věci. Praktická je jek pak akce. A tou akcí je mít alespoň 3 až 5 soukromých letadel, z jejichž majitelů nebo spoluvlastníků vznikne reálná akrobatická asociace podobné té která existuje v tuto chvíli ve virtuálním světě http://czaa.cz/ Až bude asociace, pak je možno začít dohánět svět:
- dohodnout se se státem na přímých dotacích
- dohodnout se se státem na jasných cenách za medaile
- založit akrobatický fond nebo nadaci pro podporu akrobacie a sehnat či vybudovat v něm porfolio sponzorů.

To jo asi tak vše v kostce. To je to, co vybudoval svět za posledních dvacet let. A to je to, co svazarmovci vybudovat měli! Bohu žel, zuby nehty tomu bránili jen proto, aby neměli konkurenci!

A jak dlouho to vše bude trvat? Hezkých pár let! O výše uvedené vizi je možno začít uvažovat až ve chvíli, kdy budeme mít v ČR 3-5 soukromých letadel akrobatů a kolem nich aspoň 15-20 lidí, kteří budou mít možnost trénovat za náklady. Pak má smysl pokračovat dále. Až pak to bude vyrovnaný boj se světem..

Do té doby si mohou čeští akrobati o zlatých medailích z mezinárodních soutěží tak leda zdát!

Další východisko samozřejmě existuje. Je jím nástup do dávno rozjetého vlaku v zahraničí přesně tak, jak už zde v Aeronovinách bylo popsáno a jasně předvedeno. V zahraničí už vše běží a vše funguje k plné spokojenosti. Není problém do tohoto vlaku nastoupit a proto znovu opakuji POZOR!, Pokud to myslíte s akrobacií aspoň trochu vážně, dobře si rozmyslete, za jaký stát požádáte o FAI licenci!!

A to nejhorší nakonec. Bohu žel, výsledky z Jami mluví jasně. Byli jsme světovou akrobatickou velmocí, dnes máme podprůměrný akrobatický tým! Před světem nám ujel vlak. V jedné soutěži byl náš tým pátý z pěti v druhé třetí ze šesti.

Kde je příčina? Tu není problém najít, jsou jí parazitní ceny, za které nakupují naši akrobaté hodiny pro svůj tréning. Bohu žel, nenažraní svazarmovci mají na české akrobaty dva zcela protichůdné požadavky. Chtějí, aby jim akrobaté platili plnou cenu za hodinu na jedné straně (aby je živili) a na druhé, aby vozili medaile ze závodů.

Co je parazitní cena? To je cena hodiny letadla, skládající se z těchto složek:
- cena letadla rozpočítaná do hodin + cena provozní režie jako jsou pojistky, hangárování a údržba + zisková položka.

Pokud jsem daňový úředník, je ziskovou položkou přidaná hodnota. Pokud jsem podnikatel, nazývám stejnou položku ziskem a pokud jsem sportovcem, je pro mě tato položka parazitní cenou, kterou musím zaplatit, jestliže nejsem schopen mít svoje vlastní letadlo.

A tady nám dávno ujel vlak! Všichni sportovci v Jami už mají léta parazitní složku vyřešenou. Jak? O tom už se zde v Aeronovinách psalo. Buď mají vlastní letadlo jako jednotlivci, nebo častěji pak členové syndikátu. To znamená, že dva nebo tři lidé vlastní jedno letadlo a létají pouze za náklady rozpočítané tak, aby po olétání aktuálního letadla mohli ihned koupit nové. Jinými slovy řečeno, nikdo na nich neparazituje a výsledek je jasný: Platí polovinu ceny za nalétanou hodinu!!

Příklad Pittse S2B už zde byl popsán. Pokud máte toto letadlo v syndikátu, platíte za hodinu 120 liber. Pokud si jej pronajímáte, platíte 240 liber. To pak znamená, že pokud je letadlo Vaše, nebo jste členy syndikátu, za stejnou cenu máte možnost netrénovat dvojnásobný počet hodin. A o to a hlavně o to, přesně v akrobaci také jde! Kdo trénuje, ten vyhrává, o tom není pochyb..

A co se stalo v Jami? Jediní Češi jsou těmi, kdo platí parazitní ceny! Tedy jejich tréning je stojí minimálně dvojnásobek toho, co stojí jejich kolegy v zahraničí. Přidáme li k věci skutečnost, že průměrný plat v ČR ještě stále nedosahuje průměrného platu v EU, pak jsme někde u 2,5 spíše u trojnásobku ceny!

Tato situace již trvá několik let. Pověstné nůžky tohoto rozdílu se samozřejmě rozevírají, protože čím déle tento problém trvá, tím větší ztrátu mají čeští piloti za zahraničními.

Státní trenér Bajzík si samozřejmě tento problém uvědomuje, proto se snaží hluchý prostor mezi otevřenými nůžkami “vylepit” akrobaty v důchodu. Ukázka s Petrem Biskupem byla skvělá! Kdo to bude příště? Koho Bajzík vytáhne z rukávu na dalších závodech? Bude to snad Petr Jirmus? Nebo nedej Bože Jirka Kobrle??

Sumasumárum, Bajzík a ostatní svazarmovci po českém akroteamu chce aby ho i živili, i mu vozili medaile ze závodů. To prostě nejde! Svazarmovci sebe sami zahnali do slepé uličky, ze které není východisko! Chtějí na akrobatech vydělávat, chtějí jim diktovat a chtějí po nich medaile!

A východisko pro českou akrobacii?? Tady je odpověď jednoduchá a není o čem polemizovat. Svět ukazuje jasně co je potřeba jen a pouze okopírovat. Není potřeba nic jiného, než se zbavit svazarmovských parazitů. Nic víc, nic míň.
- Je potřeba silné osobnosti, které sami koupí letadlo a začnou trénovat jako jednotlivci nebo ve dvojicích se svými vlastními týmy.
- Je potřeba se dohodnout se státem na přímých odměnách za zahraniční medaile.

Dokud tyto dvě podmínky nebudou splněny, česká akrobacie se bude nadále poroučet ke dnu……..

Stále je pro mě záhadou, proč se touto cestou nevydal Miloš Ramert. Vlastní letka letadel, vlastní letecká škola s velkým počtem zákazníků. To byly ideální podmínky pro vznik prvního nezávislého syndikátu v ČR který mohl skutečně mnoho dosáhnout a Milošovi mohl být velkou reklamou pro jeho školu. Věřím, že mi Miloš jednou vysvětlí, co bylo skutečnou příčinou jeho nesmyslného vstupu mezi svazarmovce.

V tomto článku se Miloš chlubí “Jste letovým ředitelem leteckého klubu GAC v Benešově. Kolik letadel máte na povel? Patnáct. Kluzáků i motorových. Zájem o létání je velký.” Byl to jen PR článek?