Po nějaké době zbyl čas vrátit se k tomuto článku http://aeronoviny.cz/2010/06/07/jan-brskovsky-urednici-z-easa/ a porovnat jej se současným děním. Brskovský v něm píše:
Před časem jsem v jednom úvodníku uvedl, že pánové úředníci z EASA si klidně uříznou pod “prdelí” zelenou větev, na které sedí a která je živí. Bohužel, ale oni se chovají racionálně, protože vědí, stejně jako mnoho jiných ouřadů na Úřadech všeho druhu, že budou, i když předmět jejich činnosti, pro který jejich úřad vznikl, už dávno v podstatě nebude existovat… Mimochodem – proč by ouřadové jejich ražení podporovali myšlenku dostupnosti létání, či “všelidovosti” létání (použiji-li termín z dob hodně minulých, ale vlastně stále platný). Vždyť oni budou mít svůj plat ať tu létá jedno letadlo nebo tisíc letadel. Z toho pak plyne, že dají logicky přednost tomu jednomu a budou dusit a dusit a držet si židle a držet židle. Jediné, co je bude na nějakém, i když jimi omezovaném rozvoji létání zajímat, je přísun peněz, čili poplatky. A to také již naplno a bez rozumu dělají.
A co se děje teď? Jaký je aktuální stav? Řežou si skutečně úředníci EASA větve pod zadkem, nebo si je naopak velice šikovně a inteligentně zpevňují? Podívejme se na věc z druhé stránky, očima úředníka EASA.
Úředník EASA ví, kolik máme v EU leteckých továren, kolik se vyrobí letadel ročně, jak na tom které firmy jsou kapitálově a jaké je v nich asi tak cashflow. Kde tyto informace vezme? No přeci z oficiálních zdrojů statistických finančních a celních úřadů. Jednoduché, přesné a pravdivé. A co navíc, většina těchto údajů je veřejně přístupná. Není tedy co řešit.
Jednoduše řečeno, firem, které vyrábějí letadla, je na trhu více než dost. Pokud některá z nich zkrachuje, pro firmu to znamená konec, pro úředníka EASA naopak začátek řešení velmi nepříjemné situace s vyřešením právních a technických závazků firmy tak, aby byl naplněn zákon a zákazník měl možnost deset let od ukončení výroby nakoupit náhradní díly, být včas informován o závadách na ostatních strojích stejného typu a samozřejmě pomocí servisních buletinů se dozvěděl jak takové závadě předejít na svém stroji.
A použijeme selskou logiku. Co udělá úředník, aby eliminoval riziko na maximální možnou míru? Zcela logicky zvýší poplatky tak, aby na ně neměly garážové firmy, které jsou tu dnes, ale zítra tu být nemusí, avšak úředník EASA bude za ně muset vyřešit veškeré náležitosti stejně, jako kdyby to byla firma za miliardu..
A jsme u jádra pudla! Firem vyrábějících letadla je dost – až více než dost. Úředník tedy zcela logicky nemá zájem pracovat s rizikovými firmami bez historie, s malým cash flow, malým počtem zaměstnanců a malým celkovým obratem. Ještě jinými slovy, chudé a malé firmy nemají šanci, přednost dostanou ti velcí, kteří podnikali trošku jinak, rozumněji a proto na ty certifikace prostě mají. Úředník EASA chce mít seznam plný bohatých velkých leteckých výrobců s mnohaletou historii proto, aby eliminoval výše uvedená rizika jak ve svém zájmu, tak v zájmu zákazníka, tedy toho, kdo si letadlo koupil….
Vidíte ten diametrální rozdíl pohledu zdola a shora? Neměl by tohle člověk v pozici prezidenta na základě svého vzdělání v letectví a celoživotní praxe v letectví již dávno vědět?
Výše uvedenými informacemi článek nekončí. Jak je známo, obvolali jsme při tvorbě našich databází všech sto českých výrobců v katalogu czechaircrqft.net A to co je napsáno nahoře, jsme některým z nich prostě a na rovinu řekli a také vysvětlili. Reakce byly jednotné uniformní: Ticho v telefonu a po chvilce – “jo máte pravdu, asi to tak bude.” Bohu žel, fakt na to nemáme a v této blbé době kdy skoro každý jen přežívá, hned tak na to mít nebudeme.
Suamsumárum: Máme karty na stole, odkryté. Co si o situaci myslíte, Jaké je z ní východisko? Kudy dále v budoucnosti? Čekáme na Vaše názory páni konstruktéři a výrobci..